Ve dnech 26. – 27. 3. 2024 se žáci prvního až třetího ročníku Obchodní akademie Neveklov a deset žáků sousední základní školy vydali na exkurzi do sousedního Polska. Doprovod tvořilo vedení v čele s paní učitelkou Miroslavou Hulanovou, panem učitelem Martinem Bitarovcem a nesmím zapomenout na paní průvodkyni Kateřinu Voňkovou a také pana řidiče, bez kterého by náš výjezd byl takřka nemožný.
Cesta nám začala už v brzkých ranních hodinách, kdy jsme od školy odjeli v 6 hodin ráno a nabírali směr Benešov pro zbytek účastníků. Ihned po jejich nástupu jsme se mohli vydat na slibovanou šestihodinovou pouť do Polska. Cestou jsme samozřejmě museli také dobíjet energii, proto povinná pauza proběhla u našho velmi dobře známého podniku KFC, kam si zašli někteří jedinci na oběd a ostatní, kterým KFC nepřišlo k chuti, využili nabídku čerpací stanice. Během cesty nám paní průvodkyně předala základní informace o příslušném státě, zejména o jeho historii, která je, jak už známe z dějepisu, velmi pohnutá.
Pověděla nám rovněž informace o prvním bodě naší expedice, a to solném dole Velička, kam jsme sice přijeli o nějaký ten moment později, ale zato jsme si doly krásně do detailů prošli a poznali jejich příběh od začátku až po součastnost. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a následně nás uvítaly chodby a schody, jež sice dokázaly některé trošku vyčerpat, ale většina statečně čelila únavě a bez problémů zvládala prostupy mezi patry, prohlídky chodeb, sálů, těžebního vybavení i vstřebávání informací od našich polských průvodkyň. Vůbec nám nevadilo, že komentář probíhal v anglickém jazce. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí, třeba jak důl fungoval před více než 100 lety, kdy horníci dokonce používali koňské síly. Po návratu zpět na povrch jsme se naším autobusem vydali do Krakova, k hotelu, kde jsme byli ubytovaní. Během několika okamžiků jsme společně odjížděli, tentokrát tramvají, do centra města. Naši vyučující nám dali volno na 2 hodiny, během kterých jsme šli ve skupinkách na procházku městem nebo také na večeři. Někdo zašel do podniku McDonald’s, další přišli na chuť jiné zahraniční kuchyni. Po večeři jsme se takřka všichni procházeli večerním Krakovem, který působil okouzlujícím dojmem. Kolem desáté hodiny jsme se všichni sešli na tramvajové stanici (Wawel) a následně odjeli do “našeho” hotelu. Někdo šel rovnou spát, někdo se ještě koukal na fotbal, na seriály a někdo rovnou vyhlížel další den v Polsku.
Druhý den ráno jsme se všichni probudili s úsměvem a sešli jsme se v jídelně na snídani, která byla velmi bohatá a chutnala také velmi dobře. K výběru bylo takřka vše, na co si může každý cestovatel vzpomenout. Hostesky připravily od teplých míchaných vajec, přes párky, až po cereálie, buchty, šunku či sýr a samozřejmě nechyběly nápoje, jako je čaj, káva, mléko a variace džusů.
Po snídani jsme zabalili věci do batohů či tašek, které jsme uložili do autobusu, a vydali se na procházku Krakovem. Místní tramvaj nás opět odvezla do centra a následovala cesta na královský hrad Wawel. Z jeho nádvoří nás čekal ohromující výhled na město a také na řeku Vislu, která tudy protéká. Paní průvodkyně Voňková naši prohlídku doplňovala množstvím informací, Pak následovala cesta městem různými uličkami, které ukrývaly krásná zákoutí,
ale i kostely a chrámy. Pokračovali jsme až do bodu Rynek Główny, což je hlavní náměstí v Krakově. Zde se nachází velká tržnice s polskými specialitami a také budova umění, ve které je umístěna malá tržnice, a na stropech je možno zahlédnout erby všech významných polských měst. Po necelé hodině procházení městem a získávání nových informací jsme se dostali do části města, která se jmenovala Plac Nowy, nebo-li Nové náměstí, na kterém stojí kulatý dům, v němž jsou “hladová okénka”. Na řadu přišel rozchod na oběd. Někdo si zašel ke zmiňovaným “hladovým okénkům”, kde si mohl objednat napřiklad klasickou krakowskou specialitu, která nese název zapiekanka, někdo si zašel do podniků opodál Nového náměstí a ochutnal tamější produkty. Po naplnění našich prázdných žaludků a doplnění tekutin jsme se vydali z Nového náměstí přes staré město k autobusu. Přešli jsme Grunwaldský most a objevili se na hlavním tahu Krakovem. Po příjezdu autobusu jsme vyrazili na téměř hodinovou cestu do Osvětimi.
Pohodlné sedačky autobusu pomohly zregenerovat naše síly. A čekal nás poslední bod naší expedice – návštěva koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Naše početná skupina byla opět rozdělena, prošli jsme bezpečnostními turnikety, každý obdržel sluchátka a započala prohlídka. Už od počátku působil tábor Osvětim velmi krutě a nepříjemně, zanechával mrazivý pocit. Paní průvodkyně nám podala plno informací o fungování tábora za druhé světové války. Prošli jsme ubytovny vězňů, zhlédli expozice, kde byly k vidění osobní věci, které po vězních zůstaly, kufry, brýle, boty, vlasy ostříhané mrtvým, ale i dobové fotografie. Byli jsme provedeni mučírnami, plynovou komorou i krematoriem. Z Osvětimi jsme se přesunuli do druhé části, s názvem Osvětim II – Březinka. V době války fungoval tento tábor jako vyhlazovací. Prošli jsme Bránou smrti a ocitli se na nástupišti, kde za války probíhala selekce přivezených osob a zároveň zde začínala cesta na smrt do plynových komor. Paní průvodkyně nás seznámila se životem a každodenními tragédiemi zdejšího vyhlazovacího tábora. Zemřelo tady vice než 1,3 milionu osob. Na našich výrazech byl vidět starch, údiv, ale i hrůza z toho, co si zde vězni museli prožít. Navštívili jsme “stodoly”, kde spalo několik stovek vězňů nasoukaných na sobě, vešli jsme do budov, které sloužily jako latríny či umývárky. Byl zde i tzv. Terezínský rodinný tabor. Tito vězni byli všichni vyvražděni v červenci 1944.
Plni dojmů, nových informací, zážitků, ale i tíživých pocitů jsme nastoupili do autobusu a po vyčerpávajícím dni se vydali zpět do Česka. Celý autobus padl do hrobového ticha a spánku. Po několikahodinové cestě jsme zastavili opět na čerpací stanici, kde jsme si mohli dát večeři. O půlnoci jsme dorazili do Benešova, kde část žáků vystoupila, a zbytek jel s vyučujícími do Neveklova, kam se dopravili kolem půl jedné v noci.
Výjezd se nám všem velice líbil a děkujeme vyučujícím za poskytnutí této možnosti. Také patří poděkování paní průvodkyni K. Voňkové z CK Hoška Tour a panu řidiči, bez kterého bychom těžko dokázali objet tolik koutů Polska.
Za Obchodní akademii Neveklov Jakub Skočilas, 2. A
Školní rok se nese v duchu nových výzev, poznávání a přípravy na maturitu. Každoročně se však pro studenty otvírá prostřednictvím divadelních představení, která do škol zavítají, i okno do světa umění. Tato, na naší škole, již tradice nepřináší pouze o zábavu, ale i plní vzdělávací roli a dává studentům unikátní možnost spojit příjemné s užitečným.
Jeden z důležitých aspektů této tradice je finanční dostupnost. Student nemusí cestovat do velkých měst a investovat do drahých vstupenek do pražských divadel. Díky hercům, kteří přicházejí přímo do školy, mají studenti možnost zažít atmosféru divadla přímo ve svém prostředí za zlomek nákladů, které by jinak vynaložili při běžné návštěvě divadla.
Dalším benefitem této iniciativy je vzdělávací aspekt. Každé představení je koncipováno na míru třídě a zaměřuje se na literární díla, která žáci studují v rámci maturitní přípravy. Herci nejen přinášejí živé ztvárnění postav a příběhů, ale také svou dovednost propojit děj s aktuálními tématy a otázkami, které doplňují zkouškový materiál. Tímto způsobem se studenti nejen baví, ale získávají hlubší porozumění literárním dílům.
Dále nelze opomenout umělecký rozměr divadelních představení. Přenesení se do světa postav a děje umožňuje studentům lépe si představit atmosféru a charakteristiku literárních děl. Zároveň se divadelní představení stává příjemným odreagováním od každodenního školního dne.
Zavedení tradice divadelních představení Hradeckého divadélka přímo ve školním prostředí přináší mnoho pozitivních vlivů. Nejen že zpříjemňuje maturitní přípravu, ale také poskytuje studentům nástroj k lepšímu pochopení a zapamatování si literárních děl a možnost obdivovat famózní výkony herců, kteří ztvárňují ne jednu, ale hned několik rolí v jednom představení.
Věřím tedy, že divadlo z Hradce Králové za námi bude stále jezdit a zpříjemňovat nám školní rok i nadále.
Dne 16. února 2024 jsem měla příležitost účastnit se programu Nultá hodina v autoškole. Projekt mě seznámil s realitou silničního provozu a jeho riziky, což přineslo hlubší povědomí o bezpečnosti na silnicích. Sledování tragických autonehod a simulace vidění pod vlivem alkoholu či drog mě upozornilo na možné důsledky nezodpovědného chování za volantem.
Pořad splnil má očekávání v tom smyslu, že jsem chtěla získat základní povědomí o bezpečném chování na silnicích a první pomoci a činnosti složek integrovaného záchranného systému, což se také stalo. Nicméně překvapením bylo, jak silně mě oslovila část týkající se reálného příběhu člověka, který zavinil autonehodu a naprosto tím změnil život sobě i dalším osobám. Tento příběh zanechal nejen slzy v očích, ale především ukázal, jak pouhá vteřina může změnit celý život.
Co mi naopak program nedal, bylo detailní vysvětlení některých složitějších situací na silnici.
Nicméně, mám pocit, že projekty poskytují nejen teoretické znalosti, ale také emoční a morální výchovu, která je pro budoucí řidiče nezbytná. Informace o první pomoci či dopadu alkoholu na řízení jsou v životě každého člověka důležité a přenositelné i mimo kontext autoškoly.
Získané informace o dopravních značkách jistě využiji, nejen při řízení, ale třeba i během pouhé procházky se psem. Zkušenost s tragickými příběhy mě motivuje k větší opatrnosti a ohleduplnosti na silnici.
Z hlediska zajímavostí mě nejvíce upoutal příběh kluka, který zavinil tragickou autonehodu. Tento příběh mi ukázal, jak jediný okamžik může mít devastující následky. Bezprostředně motivuje k řízení s maximální obezřetností.
Celkově lze říci, že Nultá hodina v autoškole přinesla obohacující zážitek, nové znalosti, ale i reflexi vlastního chování na silnici a ohleduplnosti k ostatním účastníkům provozu.
Miroslava Hulanová, Barbora VotrubováZe života školy
Zobrazení: 1516
NA LYŽÍCH I V LODIČKÁCH…
Počátek kalendářního roku přináší studentům Obchodní akademie Neveklov sice tradiční, ale vždy nové aktivity – zimní kurzy a také maturitní ples.
Ve dnech 20. 1. - 25. 1. 2024 se žáci druhého a někteří žáci třetího ročníku oboru Ekonomika a podnikání - sportovní management zúčastnili kurzu běžeckého lyžování v Harrachově.
Během něj měli skvělou příležitost zlepšit se na běžkách, vylepšit svoji kondici, zocelit týmového ducha a prožít další nezapomenutelné chvíle, které sportovní kurz nabízí. Přestože je Harrachov krásné místo pro trénink, vydali se i do nedalekého Polska. „Senzačně upravené trasy v Jakušicích, nádherné počasí, sluníčko … co více jsme si mohli přát,“ zhodnotila Elena B. ze 2. C a dodala, „týden utekl jako voda. Škoda, že poslední den se zkazilo počasí. Ale i tak jsme si všichni odnesli spoustu nádherných zážitků.“
Rovněž školní lyžařský výcvik v italské Moeně v hotelu Ancora se vyvedl. Konal se od 29. ledna do 3. února 2024 a nabídl účastníkům širokou škálu aktivit a zážitků. Již tradičně se delegátkou a průvodkyní stala naše absolventka Ing. Eva Kazdová a my jí touto cestou děkujeme. Opět o nás bylo výborně postaráno! Co se týče samotného lyžování, v Moeně byly k dispozici vleky a sjezdovky ve třech hlavních areálech: Alpe Lusia, San Pellegrino a Val di Fiemme. Tyto svahy nabízely různorodé terény vhodné pro lyžaře všech úrovní dovedností, od začátečníků po pokročilé. Dle toho byli také žáci rozřazeni do družstev. „Školní lyžařský výcvik v Moeně hodnotím jako úspěšný a přínosný. Vyzývám všechny žáky k účasti na podobných akcích, které jim přinášejí nové životní zkušenosti,“ říká Denisa J. ze 3. C.
Svátek všech maturantů, maturitní ples, letos proběhl v sobotu 27. ledna 2024. Kulturní centrum Karlov přivítalo žáky 4. ročníků a jejich rodiče, kteří byli právem hrdí na své děti. Vlastně … děti … mladé lidi plné odhodlání, se spoustou plánů, ale hlavně s rozzářenými tvářemi. Dokázali překvapit svým chováním, precizností, s jakou připravili slavnostní nástup i půlnoční překvapení. Prostě jim patřil večer a tak to určitě mělo být.
Jarní počasí, které nás nyní provází, sice zkomplikovalo realizaci třetího, tuzemského lyžařského kurzu, ale již nyní je domluven jeho náhradní termín tak, aby mohl opravdu proběhnout jako lyžařský a rodiči investované peníze byly správně zhodnoceny.
Již nyní se však všichni těší na další výuku doplňující aktivity, jako jsou jarní exkurze do výrobních podniků, divadelní představení či zájezd do Polska. A čtvrťáci? Ti se pilně připravují na maturitní zkoušky. Tak, milí studenti, hodně štěstí!