1. místo ve 20. ročníku literární soutěže pořádané Správou Chráněné krajinné oblasti Blaník a Podblanickým ekocentrem ČSOP VIašim
Milá Země,
od malička, co si pamatuji, jsi tady. Všechny nás vozíš po oběžné dráze. Nebolí Tě od toho ramena? Od té tíhy? Přeci jen, 7 miliard lidí neváží málo. K tomu musím připočítat ještě všechna zvířata, auta a domy, oceány a moře, stromy, hory a všechno ostatní, co se na Tobě nachází.
Trošku se divím, že ses ještě nenaštvala na všechny, kteří Tě ničí. Neustále do Tebe někdo vrtá, šťouchá, hrabe, kope, lije různé škodlivé věci a všemožně Ti škodí. Asi máš pevné nervy, to Ti závidím. Lidé si neváží místa, kde mají možnost žít. Všemožně Ti ubližují a znečišťují Tě. Odpadky pohazují kdekoliv, je jim jedno, že Tě ohrožují.
Přeji Ti, aby se k Tobě začali chovat všichni tak, jak si zasloužíš. Necháš nás u sebe bydlet, a nic za to ani nechceš. Mohli by Ti alespoň trochu pomoct s přežíváním. Nepřidělávat Ti starosti a nezlobit Tě. Pořád si od Tebe jen bereme, ale nic nevracíme zpět. Zdá se mi to vůči Tobě nefér. Přeji Ti, aby už brzy vědci přišli na to, jak zabránit Tvé zkáze - globálnímu oteplování. A to ani nemluvím o tom, že každou chvíli může dojít ropa, zemní plyn, nebo v nejhorším případě i pitná voda, bez které se žádný živý organismus neobejde.
Držím palečky a hodně štěstí, náš poklade!