Účast v celostátní literární přehlídlce cena Bronislavy Mullerové
Již devět let žije dvanáctiletá Jassica v nové rodině. Má konečně klidný domov a dva hodné tatínky, kteří jsou za ni šťastní. Poskytují jí vše, co jí na očích vidí, hlavně lásku, kterou díky svému bývalému otci nezažila. Díky němu ještě teď mívá noční můry, ze kterých ji Adam se Saulim musí budit. Díky němu se bojí cizích lidí a jediným, komu důvěřuje, jsou její noví tatínkové. On tenkrát mlátil její maminku i ji, když se narodila. Dokonce jí dvakrát zlomil nožičku, která se na podruhé špatně zahojila, a má s ní díky tomu problémy. Nakonec před jejím zrakem maminku ubodal a ji se také pokusil zabít. Naštěstí přežila a jediná památka, co jí zbyla po tom hororovém dni, jsou hrůzostrašné vzpomínky a bolesti bříška v místech, kam jí tenkrát zabodl nůž. To však nebrání jejímu štěstí.
I Adam je štěstím bez sebe. Po dítěti toužil už dlouho, ale bál se. Bál se hlavně reakce svého přítele, kterého nadevše miloval, miluje a milovat bude. Ale Sauli byl z jeho nápadu nadšený. Okamžitě oba začali vyhledávat všemožné kontakty na dětské domovy i na ochotné dívky, které by jim za nemalou peněžní částku poskytly službu v podobě početí miminka.
Nemohli se tenkrát rozhodnout. Zatímco Saulimu stačilo děťátko z dětského domova, Adam chtěl vlastní krev. Dohodli se proto pro obojí. Dívek, které potřebovaly finanční obnos, zejména na budoucí studium, bylo mnoho. Hned několik odpovědělo na Adamův e-mail. Společně poté se Saulim vybrali tu, která se zdála být inteligentní i velice milá. „A co když bude po tobě hyperaktivní,“ dělal si z něho tenkrát Sauli srandu, když viděl, jak si Adam maluje obrázek toho nejchytřejšího, nejhodnějšího a nejkrásnějšího dítěte na světě. Odpověděl mu tenkrát úsměvem a zkontaktoval se s dívkou jménem Jasmine. Sjednal si s ní i osobní schůzku, neboť na osobním dojmu záleží nejvíce. Sauli se začal více rozhlížet po nějakém sirotkovi. Bylo to pro něj rozhodně těžší. Objel asi pět dětských domovů. Na víc už si netroufl, sám věděl, že kdyby mohl, adoptuje si ty děti všechny. To ale nemohl, z té kupy sirotků si musel vybrat pouze jednoho. Jednoho šťastného človíčka, kterému změní život k lepšímu. Celé dny i noci proseděl na fotografiemi malých, opuštěných dětí. I Adam mu tenkrát pomáhal. Nemohl se dívat na to, jak se jeho přítel trápí. Moc dobře si dovedl představit, jak to pro něj je těžké. A tak, zatímco Jasmine čekala na výsledky, které měly potvrdit těhotenství a tím i nabytí finanční částky, která měla zajisti její budoucí život a hlavně kariéru, objížděl Adam se Saulim dětské domovy a celé noci s ním seděl nad fotkami.
Když už to vypadalo, že budou mít nejspíš mateřskou školku, stalo se něco, za co oba dnes děkují Bohu. Cesty Páně které na konci února zavedly jejich auto ke staré, polorozpadlé budově, jež sloužila jako dětský domov. Samozřejmě, že ho museli ihned navštívit. Ještě dnes si Adam pamatuje, jak mu stály vlasy hrůzou na hlavě, když si představil další fotky na už tak přeplněném stole. Ale opak byl pravdou, po milém přivítání s vychovatelkou byli zavedeni do velikého společenského pokoje, v jehož koutě seděla malá, blonďatá holčička a hrála si s malými plastovými pejsky. Oběma ten pohled současně vykouzlil úsměv na rtech a bylo rozhodnuto. Ta malá je jejich.
Ještě v ten den vyřídili s vychovatelkou veškeré formality. Byli upozorněni jak na její problémy s bříškem, tak i na potíže s pravou nožičkou, kterou měla zlomenou a špatně se zahojila. Nic z toho ale nebránilo tomu, aby si ji vzali do péče. Museli sice trpělivě přečkat dva týdny, během kterých si na sebe zvykali, ale trpělivost růže přináší. Pro ně byla růžemi malá Jassica. Zamilovala si je a vyslovila slůvko tatínek. Na ten den v životě nezapomenou. Nejenom, že si splnili přání, ale Jasmine ještě v ten den Adamovi oznámila, že je ve třetím týdnu těhotenství. Jeho radost byla nepopsatelná. Ihned začali se Saulim a s malou Jassicou připravovat další dětský pokoj a shánět věci potřebné pro miminka.
Devět měsíců uběhlo jako voda a doma se objevila další holčička jménem Amy. Všichni měli obrovskou.
Jediné problémy, které přetrvávají dodnes, vznikly s Adamovými rodiči, kteří se uvolili být babičkou a dědečkem, ale pouze Amy. Tu brali jako součást rodiny. Jassicu nepojali, což jí i Adamovi dali najevo. Adam nepochopil, proč Amy kupují vše, co jí na očích vidí, a zvou ji k sobě do Chicaga na prázdniny, a Jassica je u nich naplaveninou, která v rodině nemá co dělat.
Dnes už na to ale skoro ani nemyslí, je šťastný, stejně jako Sauli. Mají to co vždy chtěli, velikou rodinu, kterou se chlubí, kde můžou. Ve studiu, kde Adam natáčí své nové písně a dcerky si přitom můžou hrát s tolik jejich oblíbeným mikrofonem, tak i na mnohočetných večírcích.
Jeden takový narozeninový večírek zrovna začíná už za dva dny. Přišel s ním tatínek Sauli, který má moc dobře ukryto v paměti datum Adamova narození.
I Jassica si uvědomuje narozeniny svého milovaného tatínka, kterému už za dva dny bude 30. Moc se těší. Hlavně až uvidí její dárek, který dneska po škole půjde koupit. Proto ještě než seběhne dolů do jídelny na snídani, vytáhne ze šuplíčku obálku s našetřenými penízky. Má radost sama ze sebe. Zatímco Amy vždycky všechny penízky, co jí tatíkové dají, utratí, ona si je střádá na dárečky. S úsměvem na rtech schová obálku do tašky mezi učení a vydá se po schodech dolů do jídelny, kde se přivítá s Adamem.
„Dohodl jsem se s Amy, že vás dnes do školy odvezu autem, tak nemusíš pospíchat,“ usměje se na ni, podávaje jí čaj, a mrkne na Amy, která mu dá za pravdu. Děkovně se na něj usměje a pustí se do připravené snídaně.
Po škole se Jassica, jak jenom může a jak jí její nemocná nožička dovoluje, vydá ke zlatnictví, kde si ve výloze vyhlédla stříbrné Horovo oko. Moc dobře ví, jak tatínek ten amulet miluje. Určitě z něj bude mít radost. Vejde do prodejny a během okamžiku z ní vychází s úsměvem na rtech s malou dárkovou krabičkou v ruce. Penízky jí vyšly tak krásně, že jí ještě zbylo na nádhernou modrou krabičku s mašličkou. Ochotný obchodník přívěsek i se řetízkem krásně zabalil.
S nadšeným výrazem přišla na zastávku, kde se potkala s Amy. Hned se pochlubla, co pro tatínka má. „Ale neříkej mu to, je to překvapení,“ dodá, když zavře krabičku, kterou si okamžitě schová do tašky. Ani si nevšimla, jak Amy v očích probleskla závist - Jassica má stříbrný řetízek, ona se zmohla jen na levnou čokoládu.
„A co máš ty,“ vytrhne ji Jassica ze závistivého uvažování. S nuceným úsměvem jí odvětí, že něco podobného, a dál se o tom odmítá bavit. Obě mlčky nastoupily do autobusu, který právě přijel.
V autobuse začne Amy přemýšlet o jejím a Jassičinu dárku pro tatínka. Tohle přeci nemůže nechat jenom tak. Aby Jassica měla lepší dárek než ona?! To teda ne, hned teď ji musí něco napadnout, musí někde narychlo sehnat peníze třeba na nějaké značkové tričko. Musí trumfnout Jassicu, aby tatínek viděl, že ho má ráda víc, než ta naplavenina, jak jí říká babička ze Chicaga. Kde je ale sehnat? Co kdyby řekla druhému tátovi, že potřebuje peníze do školy na školní výlet? Ale na ten se vlastně vymlouvala minulý týden, to už by bylo až moc nápadné. Tak na nějaké školní pomůcky? Jenomže to by nemohla říct, že potřebuje sto dolarů. Pomalu začíná být v koncích. Ať přemýšlí jak chce, vhodný zdroj dalších peněz ji nenapadá.
Domů holky dorazily společně. Jenomže zatímco se Jassica nadšeně usmívá, Amy ze svých očí metá na každého blesky. S prásknutím dveří zmizí ve svém pokoji, který začala ihned prohledávat s nadějí, že najde nějakou větší bankovku. Ovšem jediné čeho docílí, je to, že najde jenom asi dva dolary. Za ty asi značkové tričko nekoupí. Maximálně má tak na další čokoládu. Naštvaná sama na sebe se usadí na posteli a kouká na dětskou kuchyňku, kterou ještě před rokem tak hrozně chtěla ale teď už si s ní nehraje, protože jí to nebaví. Třeba by šla prodat, napadne ji po chvíli. Když si představí ale, jak by asi táta Sauli vyváděl, hned nápad zavrhne. Že by přeci jenom zkusila svůj fígl nutné potřeby peněz do školy? Asi jí nic jiného nezbývá, třeba z táty vymámí alespoň padesát dolarů. Teď ještě vymyslet, na co bude částka fiktivně použita. Školní výlet už byl, školní pomůcky takhle drahé nejsou vzhledem k tomu, že na ně ještě přispívá sama škola. Zbývá tedy jediná možnost - nalhat tátovi, že se chce přihlásit do nějakého kroužku. Třeba výtvarného… Tomu by ta částka odpovídala. Nadšená ze svého nápadu ihned vyletí hledat jednoho z tátů.
Sauli je zrovna ve své pracovně a vyhledává na internetu nějakou slunečnou dovolenou pro celou rodinu. Do svého vyhledávání je zabraný tak, že ji ani nezaregistruj. Proto také, když na něj Amy promluví, leknutím téměř nadskočí.
„Fuj, jsi jako duch. Potřebuješ něco?“ bere si s úsměvem ji na klín. Krátce ji seznámí se svojí prací. Amy, potěšená, že má tak dobrou náladu, se letmo koukne na obrazovku notebooku. Moc dobře ví, že na něj musí opatrně. Je více obezřetnější než Adam.
„Tati, myslíš, že bych se mohla začít učit kreslit,“ úlisně se na něj podívá a počká, až si Sauli uvědomí, že na něj mluví.
„To se snad učíš ve škole, při výtvarce,“ tázavě na ni koukne a zaklapne počítač.
Samozřejmě, že se učí kreslit při výtvarce. To by napadlo každého. Jak teď z toho vybruslit? Mohlo ji napadnout, že i když má Sauli dobrou náladu, zase začne se svým křížovým výslechem a následnými argumenty.
„Ale… já myslím líp, že by byl ze mě malíř, víš,“ započne svůj protiútok, který ale Sauli ihned odpálkuje slovy, že na to je třeba talent, který ona, na rozdíl od Jassicy, nemá.
„Jestli chceš chodit do nějakého kroužku, tak tě s tátou přihlásíme třeba do dramatického, kam chodil i on, když byl malý. Na to talent máš,“ navrhne jí jinou variantu, která se jí ale vůbec nelíbí. I kdyby na to totiž kývla, tak by stejně peníze na ruku nedostala, protože by kroužek Adam uhradil sám. Dělat ze sebe šaška na pódiu, jako táta, to tak…
Nazlobená svým neúspěchem sleze Saulimu z klína, se slovy, že do žádného dramatického kroužku chodit nebude a s tvářičkami nafouknutými jako ropucha, se vydá ke dveřím. „Nezlob se na mě Amy, ale bez talentu by to byly jenom vyhozené peníze,“ stačí za ní ještě Sauli zavolat, ale to už se ozývá rána zabouchnutých dveří. Je úplně stejná jako Adam, jemu taky stačí málo a je uražený. S úsměvem zavrtí nechápavě hlavou a otevřením notebooku se znovu vrátí ke své práci.
Amy je vzteky bez sebe. Jassice by na kreslení dal a jí ne! Proč jí připadá, že tu naplaveninu má raději. Jako kdyby byla něco extra! Ani nepatří do rodiny. Tohle jí nedaruje. Už to odmítá snášet!
„Počkej, vrátíš se tam, odkud jsi přišla,“ zašeptá nenávistně směrem k Jassinčiným zavřeným dveřím od pokoje. Postará se o to, aby ji oba tatové začali nenávidět. A svoji akci započne ještě dnes. Ukradne jí ten „úžasný“ dárek a tím zabije dvě mouchy jednou ranou. Bude mít dárek pro tátu a Jassica bude mít průšvih. Nejenom, že nebude mít žádný dárek, ale také bude určitě vyvádět a bude se pokoušet ten ubohý řetízek získat zpátky. Proč neříct, že jí ho chce Amy ukrást. Pak už to půjde samo. Bude stačit ukrást pár bankovek z peněženky, k tomu třeba mobil či přehrávač a Jassica půjde z domu. A já tak budu mít lehký přísun peněz, nebudu muset vymýšlet stále nové a nové výmluvy.
“Těš se,“ zlověstně zasyčí směrem k Jassinčinu pokoji a s nechutí se pustí do domácích úkolů, aby zase učitelka neměla ty trapné připomínky o jejím lajdáctví a lenosti.
Následný den si Amy ráno počkala, až Jassica odešla z pokoje na snídani. Vkradla se do jejího pokojíčku. Na rozdíl od Amy tam má uklizeno a každá věc má své místo. Amy se nad tím pořádkem ušklíbne. Opatrně začne pokoj prohledávat. Někde ta krabička musí být schovaná. Když není pod polštářem, bude někde ve skříni či ve stole v šuplíku. Ve skříni Amy nenajde nic, jenom úhledně složené oblečení. Napadne ji, že by jí to oblečení mohla rozházet a zmuchlat, ale na to teď není čas. To může udělat někdy jindy, teď potřebuje najít tu zatracenou modrou krabičku.
Najde ji až v dolním šuplíku od stolu mezi Jassinčinými výkresy. „Samý čokl, jak jinak,“ ušklíbne se zlomyslně Amy a ze závisti bere černou pastelku, kterou přečmárá nakresleného dalmatinka.
Vysmátá se poté dostaví do jídelny, kde už na ni netrpělivě všichni čekají. „Tady někdo zaspal, viď,“ s úsměvem ji Adam pozlobí. S vážnějším tónem ji ale upozorní, že by si měla pospíšit, protože dnes nemá na jejich odvoz do školy čas.
„Amy, tatínek mi říkal, že bys chtěla chodit do nějakého kroužku, až přijdeš ze školy, tak si o tom popovídáme. Já myslím, že ten dramatický, by pro tebe byl nejlepší,“ upozorní ji Adam, když se s svými milovanými holčičkami loučí u venkovních dveří. Nic mu na to neřekne, jenom kývne hlavou, plná přesvědčení, že do dramatického kroužku ji nikdo nikdy nedostane.
„Ale bylo by to krásný, kdybys šla do toho kroužku, třeba bys byla slavná jako tatínek,“ usměje se na ni Jassica cestou na zastávku a dodá, že kdyby ona měla talent, tak by ani chvíli neváhala.
„Já ale nejsem ty,“ odsekne jí Amy a rozeběhne se za svými spolužačkami.
Ve škole Amy seznámila pár svých nejlepších kamarádek se svým plánem. Přeci jenom by jí mohly pomoci. „A nebojíš se toho, že je starší a že se může začít bránit,“ zaraženě se zeptá Janet. Ale jakmile zachytí Amyn výhružný pohled, ihned se zase stáhne do ústranní.
„Ta a bránit se?“ rozesměje se Katherine a slíbí Amy svoji pomoc. I ostatní reagují stejně.
Když Jassica zjistila, že její dárek zmizel, začala panikařit. Musela tu krabičku schovat někam jinam. Prohledává skříň, poličky i ostatní šuplíky u stolu. Nikde nic. Slzy, které zadržovala, jí proudem tečou po tvářičkách a ona v roztřesených rukách drží počmáraný obrázek s pejskem. Tohle přeci neudělala! Ani tatínkové ne! Zbývá už tedy jenom jeden jediný člověk, který v tom má prsty, Amy. Nemůže uvěřit, že by Amy byla něčeho takového, jako je krádež, schopná. Musí jít za ní a promluvit si s ní o tom. Obrázek se dá namalovat znova, ale peníze na nový dárek tak lehce nezíská.
Pomalými krůčky se vydá k Amynu pokoji. S ostychem zaklepe na dveře, které na vyzvání otevře. Vejde a v Amyně ruce spatří stříbrný náramek.
„Ten je přeci můj,“ upozorní ji.
„To je ale pitomost, jak jsi na ni přišla, je můj,“ zle se Amy ušklíbne.
„Ale vždyť jsem ho kupovala já,“ přistoupí Jassica blíž ke stolu, ze kterého se pokusí vzít modrou krabičku. Amy jí v tom prudkým pohybem zabrání. Než se Jassica stačí vzpamatovat, Amy zakřičí na celý dům, že Jassica krade.
„Amy, ale to přeci není pravda,“ pokusí se ji Jassica překřičet a znovu sáhne po krabičce, která náleží jí. Opět je ale prudce odstrčena. Jassica netuší, co mohla tak hrozného provést, že jí tohle Amy udělala. Vždyť se přeci mohly domluvit a dát ten náramek tatínkovi společně. Pokusí se jí svůj návrh oznámit, ale znovu je přerušena dalším křikem, který tentokrát dolehne až k Adamovi do ložnice. Hluk ho vyděsí natolik, že nechá své práce k písničce a vydá se po hlase.
Do pokoje přiběhne zrovna v okamžiku, kdy Jassica drží v ruce malou modrou krabičku, kterou se jí Amy snaží vzít. „Holky, co to má znamenat,“ zůstane zaraženě stát ve dveřích. Než se Jassica stačí nadechnout, předběhne ji Amy se svou lží, která umlčí Jassicu nadobro. Jako kdyby jí strčila do pusy roubík. Copak ona jí něco ukradla? Vždyť to by přeci v životě neudělala. Něco tak ohyzdného jako je krádež a teď k tomu i lež. I Adama Amyna slova zarazí. Tohle by nečekal ani od jedné z nich a už vůbec ne od Jassicy, která byla vždycky klidná. Co se týče cizích věcí, vždycky se každého desetkrát zeptala, než něco vzala do ruky.
„Jassi, co mi na to řekneš,“ přistoupil k ní, když se konečně trochu vzpamatoval. Jemně jí vzal krabičku z ruky. Jassica se sice pokouší o svou obhajobu, ale vzhledem k tomu, že se nachází v Amyně pokoji, Adam jí moc nevěří, i když by hrozně rád. „Běž do svého pokoje, Jassi,“ prosebně se na ni podívá a jen, co ho se sklopenou hlavou poslechne, sedne se na Amynu postel a zeptá se jí, jak to bylo. Amy samozřejmě vylíčila svou vymyšlenou historku.
„Určitě to bylo takhle?“ zeptal se, když si vyslechl celý přesvědčivý příběh. Jakmile mu odpověděla kývnutím hlavy, vrátil jí krabičku, se slovy, ať si ji někam pořádně schová. Chtěl by ještě dodat, aby jí ho Jassica opět nesebrala, ale hlas ho zradil. Musí si ještě dojít promluvit s Jassicou. Musí jí dát nějaký trest, tohle nemůže provádět.
Potichu vstoupí do Jassinčina pokoje. Posadí se vedle ní na postel. Jassica sedí se sklopenou hlavičkou a tiše pláče. Je jí líto, jak se k ní Amy zachovala. Hrozně ráda by věděla, proč jí tohle provedla, čím se jí tak hrozně provinila, že si tohle zasloužila.
„Jassi, oba moc dobře víme, že se tohle stát nemělo,“ potichu na ni Adam promluví a přinutí ji, aby se mu podívala do očí. Pohlédne to těch jeho a mlčky kývne hlavou. Ne, tohle se nemělo stát, neměla ten dárek Amy ukazovat. Adam si povzdechne, myslel si, že mu na to alespoň něco řekne, ale ona mlčí.
„Nic mi na to neřekneš? Ani proč jsi to udělala?“
Zavrtí hlavičkou a znovu ji sklopí, aby si mu nemusela dívat do očí, ze kterých vyřazuje zklamání. Adam bezmocně zavře oči a položí si hlavu do dlaní, v životě by ho nenapadlo, že bude řešit něco takového, jako je krádež. Teď to ale musí nějak vyřešit. Znovu ji přinutí pohlédnout mu do očí a upozorní ji na trest, který jí musí dát.
Toho se Jassica zalekne, trest naposledy dostala, když ještě žila se svým pravým otcem a maminkou. Tenkrát nechtíc rozbila tátovu sklenici od piva a on jí za to surově zmlátil. „Zmlátíš mě?“ zeptá se se strachem v hlase a celá se panickou hrůzou rozklepe. Adam si toho okamžitě všiml a začal se na sebe zlobit, že se o trestu vůbec zmiňoval. Ale co mu jiného zbývalo? Rozhodně ji nějak potrestat musí. Bít ji ale nebude. V životě na nikoho nevztáhl ruku a měnit to nehodlá.
„Ne, to bych ti nikdy neudělal. Bude stačit, když mi dáš na týden svůj mobil,“ oznámí jí. Jakmile mu podá dotykovou nokii, odejde z pokoje.
Jassice se na jednu stranu ulevilo, neboť se připravovala na ostrou bolest od pásku, nebo co by na ni tatínek použil. Ale na druhou stranu ji hrozně bolí u srdíčka. Jak teď se bude jenom moci podívat do Amyných očí? Jak ni bude moci promluvit bez toho, aby si vzpomněla, co jí provedla? Znovu se rozplakala. Peníze šetřila hodně dlouho a měla z něj radost. Co teď dá tatínkovi k narozeninám? Nemá již ani dolar. Sedla si a nakreslila malé štěňátko.
Se svojí kresbou skončila až pozdě večer. Měla by asi jít na večeři, ale bojí se. Bojí se zklamaných pohledů jak Adama tak i Sauliho. A hlavně se bojí Amy. Když byla schopná toho, že jí něco sebrala, kdoví, čeho bude schopná teď.
Sauli nemohl uvěřit, když mu Adam vše vyprávěl. Jassica a krást? To je absolutní blbost. K tomu by víc typoval Amy. Ta je ostřílená a drzá po Adamovi, ale Jassica? Je sice pravda, že tichá voda břehy mele, ale pořád mu to k ní nesedí.
„Dojdu si s ní promluvit,“ zvedne se nakonec z pohovky. Došel do kuchyně pro Jassinčinu netknutou večeři. Nejspíš se bojí jenom ukázat. Zrychleným krokem stoupá do patra a vchází k Jassice do pokoje. Sedí u stolu a pláče nad dalším nakresleným psíkem. Zvedla oči a skrz vzlyky ho pozdravila. Na víc se nezmohla, ví proč přišel.
„Jassi, řekni mi, co se tady odpoledne stalo. Já nevěřím tomu, co mi táta řekl,“ poprosí ji něžně a bere si ji na klín, aby se cítila v bezpečí. Objala ho a začala mu popravdě popisovat celou událost. Ukázala mu i prázdnou obálku, kde měla bankovky na řetízek i zničený obrázek.
„A proč jsi to neukázala i tátovi?“ Je mu to jasné, dokázal si dát dohromady to, že se Amy chtěla pomstít za ten výtvarný kroužek a to se jí tedy vážně povedlo.
„Nevěřil by mi,“ zašeptá, drže počmáraného dalmatinka a znovu dodává, že už nemá žádný dárek, než obrázek, kterých už ale nakreslila několik.
Saulimu je teď už jasné, proč nepřišla na večeři. Cítí v sobě šílený vztek a to hlavně na Amy, kterou by teď nejradši seřezal.
„Víš co, teď půjdeme za tatínkem a ty mu ukážeš to, co teď mně, ano,“ kývne na ni a vezme si obálku i se zničeným výkresem. Sám se vydá napřed ke dveřím, zatímco ho Jassica mlčky následuje. Tajně doufá, že jí tatínek Sauli pomůže a ona přestane být v Adamových očích zlodějkou.
Adama našli ve společenském pokoji. Společně s Amy sledují televizi. Sauli ji okamžitě vypne, aby získal pozornost. Amy už tuší, co se bude dít. Vidí počmáraný obrázek a obálku.
„Amy, nechtěla bys mi něco říct k tomuhle?“ ukáže jí Sauli počmáraného psa a po očku pohlédne na Adama, který to dění zaraženě pozoruje. Amy neví, co říct. Nenapadlo ji, že by Jassica mohla žalovat. Teď se ale z toho musí nějak vykroutit. Když už jí to tak krásně vyšlo odpoledne, teď nemůže přeci prohrát. Nezbývá nic jiného než improvizovat. Zprvu stačí nasadit nevinný výraz. „Ten pejsek je strašně krásný. Dalmatinek, že jo?“ s úsměvem na rtech se optá Jassicy, která na ni nevěřícně hledí.
„Jen nevím, co je to černé, to je jako tma, nebo mlha?“ vezme si od Sauliho obrázek a blíže se na něj podívá, jako kdyby přemýšlela. V Saulim to vře, má co dělat sám se sebou. Pokusí se alespoň o klidný tón. Vysvětlí jí, že to udělala asi nějaká závistivá ruka a zeptá se čí ta ruka asi byla. „To si jako myslíš, že jsem to byla já?! A proč bych to asi dělala? Zrovna takový hezký obrázek. To ona, chce mi vzít tu krabičku,“ poslední slova doplní nenávistným pohledem proti Jassice. V duchu si ještě slibuje, že tohle jí vrátí i s úroky.
Tohle už Sauli nevydržel, to že se bude snažit vykroutit, s tím počítal, ale že bude až takhle lhát! Neudržel se a dal jí facku.
„Co ji máš co mlátit, dotkl jsem se snad já Jassicy?“ rozkřikl se v tu chvíli Adam a přitiskl k sobě Amy, které se z očí hrnou slzy proudem. Nic přeci neudělala, proč ji táta bije? „Amy, zničila jsi ten obrázek?“ pohlédl jí Adam do očí, aby už tu scénu nějak ukončili. Zavrtí hlavou a pevně ho obejme, se slovy, že to by nikdy v životě Jassince neudělala.
Teď už Sauli chápe, proč ten obrázek Jassica neukázala už odpoledne. Amy má prostě po Adamovi herecké vlastnosti, kterým by uvěřil snad každý. On ale ne, jestli ji chce Adam chránit, tak ať si ji chrání, ale Jassice nikdo ubližovat nebude.
„Tak si věř, Adame, komu chceš, já ale věřím Jassice!“ křikne a spolu s Jassicou odejdou do jeho pracovny. Tam jí Sauli vysvětlí, že si musí dávat na Amy pozor.
„Ale proč mi to dělá?“ se slzami v očích na něj pohlédne. To on neví. Chce pomstít za ten kroužek, nebo jí vadí něco jiného. Raději odvrátí její myšlenky někam jinam a to na narozeninový dárek pro Adama. Je mu jasné, že za ten řetízek, o kterém mu povídala, dala asi veškeré peníze co měla. „Dojdi se obléct, zajedeme do nákupního centra a něco mu společně vybereme,“ usmál se na ni a sám si došel do ložnice pro nějaké jiné oblečení, aby se ho lidé nezalekli. Že jede nakupovat Adamovi neřekne. Naštval ho. Uznává sice že jeho přítel nemá logické myšlení, ale pokud jde o děti, asi by se měl alespoň pokusit přemýšlet. Samozřejmě Sauli chápe, že myšlení někdy hodně bolí. V případě Adama to musí být asi hodně veliká bolest.
V nákupním centru Sauli pomohl Jassice vybrat značkovou mikinu. Jassica je sice ráda, že jí pomohl, ale radost z dárku nemá. Není od ní, je od Sauliho. Od ní bylo to oko. To byl její nápad, její peníze. Smutná je i doma, když dárek balí do balícího papíru. Tatínkovi bude jasné, kdo to kupoval a vybíral. Přidá ještě k mikince svůj obrázek a odejde do koupelny. Pokusí se smýt celý ten ošklivý den. Jenomže ani mýdlo a šampon nedokáží smýt špatné myšlenky a zážitky a Jassica ještě dlouho do noci pláče do peřin. Ani pohádku jí tatínek tentokrát nepřišel přečíst. Asi se na ní hodně zlobí.
To jí dokáže i druhý den, kdy mu dává svůj dárek. Dal jí sice děkovnou pusinku na tvář, ale když roztrhl balící papír, místo na ni, se usmál na Sauliho. Na obrázek se skoro ani nepodíval, jenom ho položil na ostatní věci, co mu přinesli přátelé. Jassicy si nevšímá. Nechce si to přiznat, ale je na ni nazlobený, hlavně za ten večer. Docela by ho zajímalo, co tím obrázkem sledovala. Raději se začne věnovat svým přátelům, aby si zlepšil náladu a nemusel na tu ošklivou věc myslet. Ani si nevšiml, že Amynou rukou mu mizí ze stolu mobil.
Až zjistí, že mu chybí mobil, bude určitě podezřívat Jassicu, které ten její včera sebral! Jak je Amy chytrá! Krásně to do sebe zapadá. Rychle Amy odnáší trofej do svého pokoje. Už minulou noc si připravila speciální krabici na tyto věci. Kolik jich tam bude za měsíc? Také ji napadá, že by si třeba mohla psát takový deníček, kdy co komu ukradla. Je vážně chytrá. Může si pak třeba dělat i soukromé muzeum.
„Sauli, nepotkal jsi náhodou můj mobil?“ tázavě koukne na polospícího blonďáčka, který se s ním odmítá o čemkoli bavit. To, jak se dneska zase zachoval k Jassice, mu jenom tak nepromine.
„Jo a mám ti vzkázat, že se vrátí až se omluvíš Jassice,“ naštvaně vyštěkl a zhasnutím lampičky vedle své postele dal najevo, že se s ním odmítá dál bavit.
„Tak se nenamáhej, najdu si ho sám,“ práskl Adam vzteky dveřmi a vydal se prohledávat zbytek domu. Kam ho mohl jenom dát? Pokusí se zavzpomínat, kde ho naposledy měl a kam ho nejspíš odložil. Určitě ho měl ve společenském pokoji, kam se ihned vydá. Jasně si vzpomněl, že si ho odkládal na malý stůl pod oknem. Ale teď si není jistý, zda si ho pak ještě bral, či ne. Nejspíš ale asi jo, když tam až na nějaké bonbóny, nic nenajde.
Přeci nejsem cvok, zanadává si a drze si půjčí Sauliho Samsung, aby si mohl zavolat. Že ho to nenapadlo před tím, už mohl dávno spát. To, co se ale ze Sauliho mobilu ozve ho zarazí. Vždyť ještě ráno měl plnou baterku a nevzpomíná si, že by ho vypínal. Zůstal zaraženě stát na tmou pohlceném schodišti a přemýšlet o událostech, co se za poslední hodiny staly. Jassica chtěla Amy vzít tu modrou krabičku, ve které byl ten úžasný řetízek, který si ihned připnul na levou ruku. Dal za to Jassice trest, vzal jí mobil a teď se mu ten jeho ztratil. To ale přece není možné. Že by mu Jassica ten mobil vzala. Je pravda, že ji naposledy viděl, když mu dávala dárek. Potom někam zmizela a už se neukázala. Víc už o tom ani přemýšlet nemusí, Jassica zkrátka vyměnila kreslení za mobil, který asi víc přinese. To se ale princezna plete, hned zítra jí to vysvětlím a tentokrát už rázněji. Přeci jenom měl v tom mobilu důležitá čísla.
„Jassi, nevíš něco o mém mobilu,“ spustí na ni hned ráno, jen co se Jassica objevila ve společenském pokoji. Zaraženě zavrtěla hlavou a pokusila se pohledem najít u tatínka Sauliho vysvětlení. Ten je ale stejně překvapený jako ona. Jediný kdo se teď v duchu směje, je Amy. Vypadá to, že vyhrála další level a postupuje dál.
„Adame, to nemyslíš vážně, že ne,“ vzpamatuje se konečně Sauli a ochranářsky chytne Jassicu za rameno. Jí už to také dochází. Hlavně, když se podívá do očí své sestřičky. Vyřazuje z nich radost z vítězství a nenávist vůči ní. Musí ale bojovat, přeci ze sebe nenechá dělat zlodějku.
„Nemám tvůj mobil. Co bych s ním dělala,“ začne se bránit. V duchu ho prosí ať jí uvěří. Ale když podle jeho výrazu je to nepravděpodobné. Adam ze svých očí šlehá blesky. Celou noc nespal. Mobil je pro něj jedna z nejdůležitějších věcí, hlavně když vezme v potaz všechny ty kontakty, co v něm má, možná měl.
„Co já vím, co bys s ním dělala. Možná bys telefonovala s Katy Perry,“ promluví z něj ironie, což Sauliho upozorní, že začíná být zle. Ironie je u Adama klid před bouří. Blesky už mu z šlehají očí, za chvíli začne hřmít a pak to začne. Musí rychle přemýšlet, musí tu bouři zažehnat dokud je čas.
„Adame, klid. Zkus zapřemýšlet, kde jsi ho nechal,“ zkusí na něj svůj klidný tón, který je ale hned přerušen Adamovým hromobitím, že přemýšlel celou noc. „Dokonce jsem se i prozváněl tím tvým. Ale je vypnutý. Někdo ho vypnul!“ nezapomene se při posledních slovech kouknout na Jassicu. Ta se znovu pokusí něco říct, aby chránila svoji nevinnost, ale i ona je přerušena dalším hromem. Bouře už dorazila, Sauliho vítr ji nerozfoukal.
Adam už začal ječet, jeho zženštilý hlas otřásá celým domem, jehož základy to za chvíli asi nejspíš nevydrží. Jassica ho takhle vidí poprvé, snad jen ve studiu a divadle... Tam ale v jeho jekotu byla láska. Teď lásku vystřídala zlost, kterou v sobě dusil celou noc.
Pro Amy je jeho řev bonusem, další body navíc, takže místo to třetího levelu postupuje rovnou do pátého.
Pro Jassicu a Sauliho je to naopak hrozivý zážitek. Teď by snad Jassica raději dostala surový výprask než tohle. Pevně se drží Sauliho ruky a čeká až vše skončí. Oba dva se Saulim dobře vědí, kde se Adamův elektronický kamarád nachází. U toho, kdo sedí za Adamem a potěšeně se usmívá.
Celá bouře brzy ustane a Adam se začne vydýchávat. Právě zdolal svůj rekord. Asi si bude brát Jassicu s sebou na koncerty. Vždycky než půjde zpívat, ho bude muset něčím vytočit. Dojde si svlažit svoje hlasivky vodou a vrátí se dokončit to, co započal. „Dávám ti tři dny. Do té doby se můj mobil objeví v ložnici na stolku,“ pohlédne na ni. Už v klidnějším rozpoložení a jde si pustit nějakou komedii, aby si zlepšil myšlenky.
Saulimu ještě chvíli trvá, než se vzpamatuje. Když vyloučí důvod Adamova výstupu, musí uznat, že to byl opravdu slušný výkon. Jassicou to ale zamávalo hodně, celá se klepe a vystrašeně kouká do prázdna. Její bývalý otec na ni sice také řval, ale ne takhle.
„Jassi, odvedu tě do pokoje, ano,“ promluvil na ni Sauli laskavě a šel s ní až do pokoje. Za celou dobu Jassica nepromluvila ani slůvko, jenom potom, v pokojíčku, poprosila Sauliho, ať ji nechá o samotě. Chce být sama. Chce se schoulit do sedacího vaku v koutku a pomocí medailonku na krku si popovídat s maminkou. „Tak pak za mnou přijď do pracovny,“ pohladil ji a šel rovnou za Amy. Včera ta facka byla asi málo, bude muset přitvrdit.
Rázným krokem vešel do prázdného pokoje. Nikde nikdo, jenom nepořádek na stole a neustlaná postel. Přesná kopie Adama. Také zastává názor, že nač ráno stlát postel, když do ní večer člověk zase leze. Otevřel alespoň okno a začal prohledávat její věci. Někde ten mobil přeci musí být. Nikde ho ale nenašel. Možná má svoji skrýš v podkroví, nebo někde v garáži. To by ale musel prohledat celý dům a na to nemá čas. „Počkej až mi přijdeš pod ruku, to něco zažiješ,“ zašeptá vzteky sám sobě a odejde do pracovny. Tam za ním během chvilky přišla i uplakaná Jassica. Sedla si mu na klín a tiše začala pozorovat jeho činnost na počítači.
„Pokoušel jsem se najít ten mobil u Amy v pokoji, ale nevím, kam ho schovala,“ omluvně se na ni podíval a slíbil jí, že si to s ní vyřídí. Že to z ní klidně i vymlátí.
„Ne to nesmíš,“ zareagovala, „nechci abys ji mlátil.“ Vím moc dobře jaké to je. „Třeba mu ho vrátí,“ nadějně se usmála a půjčila si ze Sauliho knihovny knížku, se kterou se posadila do pohodlného křesla a začala si číst. Sauli jenom nad tím krčí rameny, rád by doufal v to samé, ale silně o tom pochybuje.
Jeho pochybnosti staly skutečností. Během tří dnů Adam zpět svůj mobil nedostal. Naopak se mu z peněženky ztratily peníze a také jeho i-pod, díky kterému mohl komunikovat s fanynkami. Začíná mu docházet trpělivost. Zatím vždy jenom křičí, ale brzy nejspíš i přitvrdí. Navíc ho štve i Sauli. Neustále obviňuje Amy. Vystěhoval ho zato z ložnice a odmítá se s ním bavit, stejně jako s Jassicou. Ta už neví, co má dělat. Nikdo, až na Sauliho, jí nevěří. Amy jí teď dokonce začala i fyzicky ubližovat. Každý den ve škole jí s její partou spolužaček podkopávají nohy a už jí i několikrát udeřily.
Den po dni je utrápenější. V noci nemůže usnout. Navíc se jí i začaly ztrácet její věci. Amy moc dobře ví, že k některým věcem má Jassica citový vztah. Proto se zaměřila hlavně na ně. Nejprve jí zmizeli malí plastoví pejsci, které jí Adam dal tenkrát v dětském domově. Poté jí zmizeli i různí plyšáčci, hlavně ti, které jí poslala babička z Finska. Dokonce i oblečení jí začíná mizet, už nemá skoro žádnou mikinku a tričkách ani nemluvně. Její skříň je poloprázdná, zatímco ta Amyna už přímo přetéká.
Po čtyřech měsících má pokoj poloprázdný. Co se jí zatím podařilo před Amy uchránit je její medailonek, který nosí stále na krku a odkládá ho pouze v koupelně, a její deníček, který má schovaný pod matrací postele.
I Adam si všiml, jak je pokoj zruinovaný, ale on má svoje vlastní vysvětlení. Peníze už jí nejspíš asi nestačí, a tak začala rozprodávat svoje věci. Jen neví, co si za ty peníze může kupovat. Začala kouřit, fetovat? Docela by ho to zajímalo. Rozhodl se ale o jediným, do té doby, než se přizná a alespoň něco mu nevrátí, nic od něj nedostane. Ani dneska, kdy mají holky přinést vysvědčení. Vždycky každé koupil velikou čokoládu a nějaký pěkný kousek oblečení. Dnes dostane odměnu jenom Amy a to v podobě krásných růžových botasek s Hello Kitty, které se jí nedávno hrozně líbily v jednom katalogu.
Dárek je sice nádherný, ale vysvědčení tomu neodpovídá. Za poslední pololetí měla totiž tolik práce s kradením věcí, že učení muselo jít samozřejmě stranou. Je sice pravda, že postupuje do dalšího ročníku, ale nedokáže si představit, co budou tátové vyvádět, až uvidí jejích pět čtyřek. A co jí štve nejvíc, je to, že Jassica už má zase vyznamenání.
„Šprtka hnusná. Musíme něco vymyslet, nebo celé snažení bude v háji,“ pobídne naštvaná Amy svoje spolužačky. Uvědomuje si až moc dobře, že tohle jí může klidně vrátit i do prvního levelu a ona bude muset zase začít od začátku. Žádná z nich ale s ničím nepřijde a tak musí spoléhat na osud.
Adam se na Jassičino vysvědčení ani nepodívá. Raději by viděl zpátky svoje věci než nějaké známky. U Amy se sice trochu pozastaví, přeci jenom se zhoršila. Ale co, ani on nebyl žádné eso, tak proč měnit tradice rodiny. „Pokus se to ale nějak vylepšit,“ s úsměvem jí podá botasky a odebere se zpátky ke své rozdělané práci, zatímco nadšená Amy si obouvá svůj dárek. Zase vyhrála, sice o fous, ale další level už se rýsuje. Tentokrát už by ale mohla přitvrdit. Krást jenom peníze a věci začíná být nuda. Chtělo by to nějakou inovaci, třeba poškrábat tátovi auto, nebo mu zničit jeho nové značkové boty. Ty boty se zdají být snazší. Ještě vymyslet jak a o půlnoci může začít nová akce. Už se vážně těší na zítřek. Táta bude vyvádět, až zjistí, že jeho nová obuv za tisíc dolarů se může vyhodit.
To že jsou boty zlikvidované, zjistil Adam až ve chvíli kdy si je ve spěchu, aby nepropásl večírek u kamaráda, nazouval. Nemohl uvěřit vlastním očím. Amy si tentokrát opravdu dala záležet. Pomocí nůžek odpárala podrážku od kůže.
„To snad ne?! Jassico!“ zařve na celý barák a než si Jassica ve svém pokoji uvědomí, že na ni někdo volal, vletí k ní Adam rudý vzteky. Už ani nemá sílu se ovládat, mrskne po ní pozůstatky svých bot a násilím ji donutí vstát z postele.
„Můžeš mi vysvětlit, co jsem ti tak hrozného udělal, že mě takhle trápíš?! Dovedeš si představit, kolik vůbec ty boty stály,“ začne se jí se slzami v očích vyptávat drží ji za staré tričko, které jí Amy z milosti nechala. Jassica neví, co říct, kdyby tatínek nevyslovil slovo „boty“ tak by ani nevěděla, o co jde.
„Já ale nevím, co se stalo,“ šeptne a prosebně na něj pohlédne. Jak ráda by byla, kdyby jí zase začal věřit. Jak by byla šťastná za to, kdyby se vrátily ty staré časy, kdy chodila s tatínkem do studia, kde jí vždycky dovolil si hrát s mikrofonem.
Adam si bezmocně povzdechne, už vážně neví, co s ní. Tresty očividně nepomáhají a křik také ne, ten mu jenom likviduje hlasivky, které jsou pro něj v jeho životě důležité.
„Ty nevíš, co stalo? Někdo mi rozpáral boty. Nevíš náhodou kdo?“ zkusí to ještě jednou a naposled. Poprosí ji, ať už konečně mluví pravdu, alespoň jednou.
Jak se ale má Jassica přiznat k něčemu, co neudělala? Ví moc dobře, kdo to byl. Amy, kdo jiný. Ale ta je v očích tatínkových andílek bez jakékoliv chybičky. Možná je to proto, že je jeho. Jassica do této rodiny nepatří, jak jí to vmetla do tváře její babička z Chicaga. Tenkrát se jí ještě Adam zastával, měl ji rád. Dneska by jí ale nejspíš dával za pravdu. Tu pravdu, tatínek ji chce slyšet. Chce slyšet, kdo mu zničil ty hezké botičky, ze kterých měl hroznou radost.
„To byla Amy. Mě by to ani ve snu nenapadlo,“ odvětí mu potichu a v duchu dodá „prosím, tatínku, věř mi.“
Ne, tohle už je na Adama moc, ona prostě bude lhát. Bude si s ním hrát, ale jemu právě došla trpělivost. Napřáhne ruku a ošklivě ji uhodí. Jassica, překvapena z tatínkovy reakce, se sotva stihne chytit hrany stolu, aby se hlavičkou neuhodila o roh. Nemůže tomu uvěřit, uhodil ji a za nic.
„Zkazila jsi mi celý večer. Doufám, že jsi na sebe pyšná,“ odejde Adam z pokoje. Nechal ji sedět na koberci, na který kape krev z Jassinčina nosu.
Na zemi zůstal až do chvíle, kdy k ní přišel nic netušící Sauli. Ani ve snu by ho nenapadlo, že Adam je schopný Jassicu uhodit a ještě takovým stylem. Na nic nečekal a pomohl jí vstát a dovedl ji alespoň k posteli. „Bolí to moc,“ zeptal se starostlivě a navlhčenou žínkou jí začal něžně smývat zaschlou krev z obličeje. Jassica mu odpověděla pouhým zavrtěním hlavy a unaveně zavřela oči, která by nejraději už vůbec neotevírala.
Sauli ještě počkal, než úplně usne a poté se vydal do své nové ložnice. Kdyby mohl, šel by seřvat Adama, možná by se s ním tentokrát už i popral, ale naše hvězda je zase někde na nějakém večírku.
Druhý den se Jassica ukázala až kolem poledního, a to jenom proto, že ji z pokojíčku vyhnal hlad. Kdyby nebylo jeho, ani by se neukazovala, už jenom proto, že jí přes noc tvář po facce ošklivě natekla. Adam ji opravdu nešetřil, vypadá to, jako kdyby se poprala někde v klubu.
Pomalu došla do společenského pokoje a s ostychem pozdravila Adama, který se právě snažil zbavit šílené bolesti hlavy. Vzhlédl k Jassice, s úmyslem, že jí řekne něco ostrého ještě k tomu včerejšku, ale když ji uviděl, svá slova zapomněl. Tohle udělal on? Je sice pravda, že se poslední dobou Jassica vyznamenává a s těmi botami včera ho hodně vytočila. Ale tahle jí ublížit, to opravdu nemusel.
„Jassi, já….Tohle jsem opravdu nechtěl,“ koktavě se jí začne omlouvat a opatrně ji chytl za ručičku. Ihned ucítil, jak se celá začala klepat. Hlavně, že si tenkrát sliboval, jak jí už nikdo nebude ubližovat.
Posadil si ji na klín a začal ji hladit po vláskách. Některé pramínky jsou ještě slepeny krví. Jde mu z toho mráz po zádech.
„Jassico, tohle už ti nikdy neudělám. Ty mi ale musíš slíbit, že těch ošklivých věcí necháš,“ zůstane na ni omluvně hledět, čeká na její odpověď.
Jassica je ráda, že s ní tatínek zase mluví laskavě. Teď už s úsměvem na rtech kývne hlavičkou a pevně ho objeme. Jak jí tohle objetí chybělo. Sice ví, že to nejspíš dlouho nepotrvá, protože Amy zase něco vyvede, ale tohle musí využít. Dostala drahocenný čas, aby tatínkovi dokázala, že není taková, jak si on myslí.
„Jassi, to máš jenom tohle staré oblečení?“ začal si ji Adam pečlivěji prohlížet a než mu stačila odpovědět, slíbil jí, že jen co Amy odcestuje do Chicaga za babičkou, dojedou nakoupit nové oblečení.
Tahle zpráva vyloudila Jassice na tváři šťastný úsměv. Amy jede pryč, určitě zase na celé dva měsíce, to má spoustu času.
A také že jo. Celé dva měsíce uběhly sice jako voda, ale Jassica už je zase šťastná. Adam se už nemračí a Sauli se vrátil k němu do ložnice. Je rád, že to všechno takhle dopadlo, ale bojí se chvíle, kdy se Amy vrátí. Jestli zase začne dělat ty hrůzné činy všechno, se zase navrátí do starých pochroumaných kolejí.
Opak se ale stal skutečností. Amy se sice Adamovi ke svým činům nepřiznala, ale omluvila se Jassice, s tím, že ty nakradené věci bude postupně vracet na svá místa. To Jassice udělalo nesmírnou radost, chtěla by sice vědět, proč jí to Amy tehdy dělala. Teď už je to ale jedno. Ta hodná sestřička je zase tady zpátky. Znovu si spolu začnou hrát a navzájem si pomáhat při vypracováváním úkolů. I Sauli se přestane zlobit a nanovo se začne radovat z jejich rodiny.
Radost ovšem trvá jenom po krátkou dobu, kterou si Amy vymezila, aby si zpátky získala Jassinčino srdíčko. Teď už ho má a může znovu začít. Tentokrát už nemilosrdně. Klidně objede i to auto. Ponejprv má ale v plánu ukrást Jassice deníček a její medailonek, který jak zjistila, si odkládá vždy na umyvadlo, než se jde mýt. A skrýš jejího deníčku? Jak směšné. Sama jí prozradila, že si ho ukrývá pod matraci. Jo holka, zlato není všechno co se třpytí.
Svoje nové kolo s novými levely si naplánuje na Sauliho narozeniny, tudíž na začátek prosince, jejich neoblíbenějšího měsíce.
Protože první level bývá vždycky jednodušší, zvolí si pro začátek Adamův čaj, který mu právě Jassica dělá. Co mu takhle trošku nepodráždit žaludek slanou vodou s příchutí jablka se skořicí. Jak geniální, táta bude prskat a nadávat. Hlavně ty jeho nadávky Amy hrozně chyběly, teď se toho abstinenčního příznaku musí rychle zbavit.
„Počkej, pomůžu ti,“ přifaří se k Jassice a ve chvíli, kdy se nedívá, nasype Adamovi do čaje sůl. Poté ji nechá ať ten osvěžující nápoj tatínkovi odnese.
K Amynu zklamání se ale Adam osolenému čaji zasměje. Kolikrát se mu už se stalo, že takhle něco pokazil. Pro Amy to je jasná prohra už ze začátku. Za těch několik měsíců vyšla ze cviku. Okamžitě začne vymýšlet něco kvalitnějšího. Stačí jí jenom chvilka na to, aby ji napadlo, že Jassice zničí ta nová, drahá trička. A ještě když k tomu tátovi vezme pár bankovek, jasná cesta ke slávě. Okamžitě se pouští do svého činu. Využívá hlavně toho, že Jassica teď tráví hodně času s Adamem. Ale jen se neboj, brzy budeš zase tou nenáviděnou a já tou milovanou.
Ráno Jassica zjistila, co se stalo. Amy už jí zase začala dělat naschvály. Teď ale nesmí udělat tu samou chybu jako tenkrát, nesmí se dát, musí přeci za sebe bojovat. Okamžitě popadla všechna nastříhaná a roztrhaná trička, která zrovna nebyla moc levná, a odběhla za Adamem, kterému vylíčila, co se stalo.
Adam jenom zůstal nevěřícně zírat na zničené oblečení za několik tisíc. A co to říkala? Amy, proč by proboha Amy měla někomu ničit jeho věci? Vždyť mají obě dvě stejně. Jakmile něco koupí jedné, hned to dá i té druhé. Tedy až na to období, kdy Jassica začala vystrkovat růžky. Že by ji to zase popadlo? Nebude ale dělat ukvapené závěry, zavolá si Amy, aby mu k tomu řekla něco svého.
Ta se ale jenom zaraženě podívala na stůl a vzala do ruky fialové tričko se stříbrným nápisem. „Tohle zrovna bylo nejhezčí,“ s lítostí v očích se podívala na Adama. Jassica nemůže věřit vlastním uším, už to zase začíná a podle Adamova výrazu to bude mít úplně stejný průběh, ne-li horší.
„Jassico, já jsem si myslel, že už jsme si tím všichni prošli a že to jednou pro vždy skončilo,“ začal s klidným tónem.
„Řekni mi, proč to děláš? Připadá ti snad, že si na pódiu ničím málo svoje hlasivky, abychom si mohli dovolit to, co jsi teď zničila? Nebo ti snad vadí Amy?“ zasypal ji otázkami, které postupně přibírají na rázu, jak to v něm začíná vřít.
Jassica neodpovídá, boj právě skončil. Zase začne to, o čem si myslela, že už se nikdy dít nebude.
„Já ti ta trička zaplatím,“ zašeptá a tím se vlastně i přizná k něčemu, co vůbec neudělala.
„Chceš mi říct, že máš u sebe pět set dolarů?“ nadzvedl Adam obočí a po chvíli dodal, že možná to jsou ty dolary, které se mu záhadně poztrácely. Jassica jenom zavrtěla hlavou, se slovy, že peníze vydělá někde na brigádě.
„To jsem zvědavý, kde tě v tomhle věku vezmou,“ jedovatě ji povzbudil a raději se vzdálil od stolu, na který je přímo žalostný pohled.
Hned po škole, si Jassica nechala ujet autobus s tím, že pojede dalším. Vydala se hledat nějakou brigádu. Adam měl ale pravdu, dvanáctileté děti opravdu nikde neberou. S neúspěchem a pláčem na krajíčku se pozdě večer vrátila domů. Ani ji moc nepřekvapilo, když jí nikdo nezačal nadávat, že přijela tak pozdě. Asi jim nechyběla. Odebrala se do svého pokojíčku a odtud rovnou do koupelny. Než se ale vykoupala, provedla Amy to, co už si plánovala tolik dní dopředu. Sebrala jí medailonek.
Jakmile Jassica zjistila, že jí zmizela jediná věc, pro kterou měla ještě na chvíli důvod být šťastná, rozplakala se. Tohle Amy nemusela, ona má alespoň vlastní rodiče, ale Jassica, i když se k ní vždycky chovali mile, nemá nikoho. Jenom ten medailonek po mamince. A ten jí teď vzala. Vyhrála jsi. Už vím co chceš, měla bych se vrátit tam kam patřím, do děcáku.
Od té chvíle začala být Jassica jako tělo bez duše. Když potkala Sauliho, jenom se na něj nuceně usmála, když musela, odpověděla mu na otázku a Adamovi se raději úplně vyhýbala. I Adam ji vystrnadil ze svého srdíčka, peníze, co mu slíbila za zničená trička neviděl, jenom se mu z peněženky ztratily další. Dokonce přišel i o svůj nový mobil a tím i nově získaná čísla. On už se ale rozčilovat nebude, buď toho Jassica nechá, nebo půjde z domu. Své rozhodnutí oznámil i Saulimu a Amy v den před Štědrým dnem.
„Adame, to nemyslíš vážně. Máš snad důkaz, že to dělá ona? Chytil jsi ji při tom?“ vystrašeně hleděl Sauli. Tohle od něj nečekal. Jassica přeci není kus nějaké věci, kterou lze jen tak vrátit. Je to přeci člověk a ještě k tomu dítě, jež je navíc nespravedlivě odsuzováno.
„Sice jsem ji nechytil, ale dokážu si to dát vše dohromady. Amy je po mně a po Jasmine, nikdo z nás v životě nekradl. A Jassica, ta měla fotra, který kradl, hrál automaty a pil,“ sdělí mu Adam svoji teorii.
„Děláš si srandu? Jak můžeš vycházet z něčeho tak absurdního, jako jsou zděděné vlastnosti? Pamatuj si, že jestli Jassicu vyhodíš, já půjdu taky,“ zvedl se Sauli z pohovky a odešel z pokoje, za jehož dveřmi natrefí na Jassicu. Šla si jenom pro prášek, protože ji rozbolelo po dlouhé době zase bříško a zaslechla celý rozhovor. Nebylo ho těžké neslyšet. Jenom přes Sauliho rameno pohlédne na toho, koho vždycky milovala a byla mu vděčná za všechno, co jí poskytl, včetně domova a rodiny, což jí ale právě sebral.
I Adam pochopil, že jeho slova slyšela. Ale co, může si za vše sama. Jestli se mu ještě něco ztratí, bez milosti pošle pryč.
„Máš poslední šanci toho nechat. Jinak se vracíš zpátky do děcáku,“ zopakoval hrozná slova.
Jassica na to už nic neřekne, nemá co. Ví moc dobře, že Amy během chvíle tatínkovi sebere další věc. Raději jde do svého pokoje, který už za chvíli jejím pokojíčkem nebude.
Pro Amy to je jasná výhra, už stačí jenom malinkatý krůček a bude u cíle. Jassica potáhne z baráku. To je ten nejlepší předvánoční dárek, který mohla dostat. Ještě to ale musí dotáhnout do konce a to co nejrychleji. Ani chvíli neváhá a se slovy, že si jde zahrát na počítač, projde kolem Adama, který se na ni usměje.
Místo k počítači, ale Amy zamíří k Adamově ložnici, ze které se před chvílí Sauli znovu vystěhoval. Má prázdné pole působnosti. Vklouzne tam a už se rozhlíží, co si může přidat do své pestré sbírky. Je toho opravdu hodně, nový přehrávač, notebook, kde má táta texty k písničkám, dokonce i jeho bezedná peněženka. Otevře ji, a tentokrát místo bankovek vezme kreditní kartu. Adam bude přímo šílet až to zjistí, má tam veškeré svoje finance.
Ztrátu kreditní karty Adam zjistil až druhý den ráno, když jenom tak pro kontrolu otevřel svoji peněženku. Prohledal ji nejméně třikrát, když se utvrdí v její ztrátě. Zase Jassica, ale tentokrát klobouk dolů. Teď už to nejsou pouhé stovky a dvoustovky, teď si vzala rovnou statisíce. Okamžitě se k ní vydal a vzteky celý rudý se vřítil do pokoje, který bez jediného slova začal prohledávat.
Jassica zůstala jen mlčky hledět. Ani trošku netuší, co tatínek hledá. Očividně je však už zase naštvaný, protože se mu určitě zase něco ztratilo. Co se mohlo tentokrát tatínkovi ztratit, to opravdu netuší. Jediné co ví, je to, že její poslední šance, kterou včera dostala, právě vyprchala. V tom se utvrdí ve chvíli, kdy Adam s vítězným výrazem vytáhne s z jednoho šuplíku svoji kartu, kterou tam Amy schovala.
„Sbal si věci, za chvíli si pro tebe přijdu,“ rozkáže jí Adam, když si schoval kartičku zpátky do peněženky.
Se slzami v očích ho Jassica poslechla. Sice už včera věděla, co se stane, ale i tak je to pro ni těžké. Má to tu ráda, i když se tu nenarodila. Žila tady několik let a byla vychovávána tatínky, které pořád miluje. Má ráda i svoji devítiletou sestřičku, i když ona je zdrojem toho všeho. Pečlivě si naskládala těch pár věcí, co jí zbyly po Amyných útocích, do malé tašky a šla po schodech do společenského pokoje, kde stojí vánoční stromeček. Vzpomíná si, jak se vždycky s Amy hrozně těšily na večer, až tam bude ta hromada dárků. To už ale dneska neplatí. Potichu se se vším rozloučila. Ještě jednou, naposledy si sedla do krémového křesla, aby počkala než Adam dotelefonuje s vychovatelkou. Ještě by chtěla jednou vidět Sauliho. Chtěla by se s ním naposledy obejmout. Ale on ještě spí a až se probudí, už tady nebude.
Když Adam dotelefonoval, rozkázal Jassice, ať jde počkat ven, že si pro ni za chvíli přijede vychovatelka. Jeho slova Jassicu ranila. Myslela si, že si ho bude moci užít ještě v autě, až ji poveze zpátky do děcáku. Jenomže on už s ní nejspíš nechce mít nic společného.
„Domluvili jsme se s vychovatelkou, že dostaneš trest a budeš vykonávat nějakou přiměřenou práci, za kterou budeš dostávat zaplaceno, a těmi penězi budeš splácet část toho, co jsi tady nakradla,“ oznámil jí ještě, než ji vystrčil za dveře, které pak se slovy, že ho zklamala zabouchl.
„Mám tě ráda, tati,“ zašeptala skrz vzlyky, které už neměla sílu udržet, a klepaje se zimou začne čekat na vychovatelku.
Během čtvrt hodinky. Beze slova jí dala tašku do auta a odvezla ji zpět do staré budovy, ve které ji tenkrát Adam se Saulim viděli poprvé. Odvedla ji k sobě do kanceláře a teprve tam na ni za celou tu dobu poprvé promluvila. Spíš jí vynadala za to, co provedla a seznámila ji s trestem a s placenou prací, díky které bude Adamovi postupně splácet částku, kterou si určil. Pak ji odvedla do prázdného malého pokoje, ve kterém ani nejde topení. Jassica si tedy oblékla si tedy ještě jednu mikinu a zbytek svých věcí, ze kterých cítí svůj bývalý milovaný domov, si úhledně vyskládala do skříně, která je v jejím pokoji, až na postel v rohu, jediným nábytkem. Opatrně ji zavřela a na zem si vyskládala knížky a sešity do školy, při čemž na ni z rohu vykoukl ošklivý, černý pavouk. Nejprve se ho zalekla, ale když se vzpamatovala, vzala ho opatrně do své dlaně, aby mu neublížila. On teď asi bude její jediný její kamarád. Sedne si s ním na starou, studenou postel a usmála se. Uvědomila si, kolik toho mají společného. Jeho se všichni štítí proto, že má osm noh. Ji zase nemají lidé rádi, protože si myslí, že krade.
„Budu ti říkat Fredy,“ zašeptá s úsměvem na rtech a prstíkem ho opatrně pohladí po hubeném černém tělíčku, aby mu neublížila. Je za něj ráda, alespoň si s někým může povídat.
Tím začal její nový život. Přes den ve škole, poté pomáhá jedné staré paní. Ta vydělané peníze ihned posílá vychovatelce, aby je náhodou Jassica nepoužila na něco jiného, a potom ještě vykonává trest u vychovatelky v kanceláři. Do svého studeného pokoje se vždy vrací až pozdě večer. Celá unavená ještě musí vypracovat úkoly. Během toho si povídá se svým černým kamarádem, kterého si vždycky ještě před tím najde někde pod postelí, nebo pod skříní.
Za měsíc si na nový styl života zvykla, sice se jí pořád ještě stýská po domově, ale díky Fredymu je to lepší.
Dnes to je ale jiné, je to přesně deset let, co si ji Adam se Saulim adoptovali. Když vzpomene na ten den, nahrnou se jí slzičky do očí. Znovu ji přepadá hrozný stesk po domově a zrovna ve chvíli, kdy jde ze školy a za sebou slyší pisklavý smích Amy.
Teď jsi určitě už šťastná, dosáhla jsi toho, co jsi chtěla, pomyslí si a pohlédne na postavu, která je tak hrozně podobná Adamovi. Znovu si na něj vzpomene, jak ji vždycky tišil, když ji v noci přepadla noční můra a jak poté celé hodiny trpělivě čekal, až usne. Všechny vzpomínky se jí najednou zobrazí přímo před očima a ona si ani nevšimne, že jde po zamrzlé louži, která je ještě navíc uklouzaná od starších dětí. Podjede jí noha a ona spadne přímo na tu nemocnou. Hrůzou i bolestí vytřeští oči, tohle se nesmělo stát! Moc dobře si pamatuje na slova pana doktora, který jí i jejím tatínkům nakazoval, že se má na ni dávat velký pozor.
Pokouší se postavit, ale jakmile došlápne na tu, zakňučí bolestí a z očí se jí hrnou slzy. Musí se alespoň nějak dostat k autobusu a poté do děcáku, kde jí vychovatelka možná pomůže. Než ale dokulhá na zastávku, autobus jí ujede. Pro ní to neznamená nic jiného, než jít, teda spíš kulhat, celý dva kilometry pěšky, nebo čekat tři hodiny, než přijede další. Raději se rozhodne pro tu druhou variantu, nedokáže si totiž představit, jak by šla celé dva kilometry s nohou, která je nejspíš asi zlomená.
Už teď se klepajíc zimou si sedne na zasněženou lavičku a začne trpělivě vyčkávat. Aby si ukrátila dlouhou chvíli, začne myslet na doby, kdy ji ještě Amy měla ráda. Vždycky spolu závodily, kdo bude první na zastávce. Samozřejmě, že vždycky vyhrála Amy, ale Jassica se na ni nikdy nezlobila. Někdy taky pro ně přijel tatínek autem a cestou domů je třeba vzal do cukrárny nebo do hračkářství.
Všechny ty vzpomínky vyvolaly Jassica na rtech úsměv a ona si ani nevšimla, že se k ní zrychleným krokem přibližuje jí moc dobře známá osoba.
Sauli až teď vytáhl z Adama, do jakého dětského domova Jassicu poslal. Myslel, že ji poslal alespoň do nějakého modernějšího, kde by se o ni postarali. Ani ve snu by ho nenapadlo, že ta stará barabizna ještě stojí a je v provozu.
Když mu Adam konečně řekl, kam Jassicu poslal, ihned tam jel. Tam mu ale vychovatelka oznámila, že Jassica se ještě nevrátila a to už měla být půl hodiny na místě. Sauliho okamžitě přepadlo zlé tušení a vydal se ji hledat.
Pro Jassicu je to nádherné překvapení. Myslela si, že už ho nikdy neuvidí, protože tenkrát vyhrožoval, že se vrátí zpátky do Finska. Ale on je tady, bere ji do náruče a něžně na ni mluví. Radostí ho objala a začne prosit, ať už ji nenechává samotnou.
„Neboj se, už nikdy. Vezmu si tě s sebou do Finska,“ slíbil jí a mávnul na taxík, kterým jeli do nejbližší nemocnice, kvůli Jassičinu zranění.
V nemocnici se Sauli dozvěděl to, co celou cestu tušil, ale nechtěl si to přiznat. Tenkrát jeho i Adama lékař upozorňoval, že jakmile si tu nožičku Jassica znovu zlomí, už s tím nejspíš nepůjde nic udělat.
„Jedině plastická operace, ale tu pojišťovna nehradí,“ oznámil mu starý lékař, když si prohlédne Jassinčiny snímky z rentgenu.
Sauli bezmocně zavřel oči, na plastickou operaci nemá. Tak strašně rád by ji Jassice zaplatil, ale od té doby co s Adamem nemluví, musí se spoléhat jenom na své příjmy.
„Jassico, promiň, ale já tolik nemám,“ začal se jí omlouvat. Je mu to hrozně líto. Kdyby tenkrát na ten Štědrý den nespal tak dlouho, tak se tohle vůbec nestalo.
Jassica se ale usměje, sice ji trápí, že už nebude moct chodit, ale má jeho a to jí stačí.
„Nechodí spousta lidí a jsou šťastni,“ zašeptá s úsměvem, i když uvnitř ji ta představa děsí.
Sauli je s ní až do večera, domluvil se s doktorem, že Jassica bude v nemocnici, než sežene letenky do své rodné země a vozíček pro Jassicu. Teď si jenom zajede sbalit věci s ubytuje se v nějakém hotelu blízko nemocnice. S Adamem v jednom domě už nechce být ani minutu. Kdyby nebylo jeho, Jassica by byla zdravá.
Nechal se odvézt domů. Začal hledat Adama, aby mu dal klíče od domu a naposledy mu vynadal. Když ho ale nachází, všechna slova, která si cestou domů připravoval, rázem zapomene. Zírá stůl, na němž je hromada různých věcí. Adam stojí jako hromádka neštěstí.
„Chtěl jsem jí udělat radost a nalepit jí do pokoje nové barevné tapety, co jsem sehnal. Tohle jsem našel za skříní,“ ukáže na věci, které jak Sauli zjistí, jsou ty, které Jassica údajně ukradla.
„Psala si i deník, kdy co vzala a jak jsem za to Jassice nadával,“ podál Adam Saulimu modrou knížečku.
Adam konečně poznal pravdu, Sauli je rád, ale na druhou stranu je mu ho líto. Musí to být pro něj hrozné, když si představí, co všechno Jassice za to udělal. Docela by ho teď zajímalo, co udělal, nebo udělá Amy, až ji uvidí…
„Nejdřív ale musíme přivést Jassicu zpátky domů,“ popadl Adam ze stolu zlatý medailonek a začal shánět klíčky od auta. Teď teprve mu Sauli oznámil, kde Jassica je a proč.
„Všechno jí zaplatím, zase bude chodit a bude zpátky u nás doma,“ popadl peněženku a seběhl do garáže k autu, kterým se Saulim jeli společně k nemocnici. Tam se ihned Adam domluvil s lékařem na plastické operaci, kterou i uhradil. A hned běží za Jassicou… Přemýšlí, co říci, jak, ale hlavně - jak odčinit tu strašnou vinu. Proč ji nevěřil? Proč ji nenechal mluvit? Proč? Kdyby nebyl tak zahleděný do sebe… Kdyby stále jen neviděl Jassičinu minulost…Opatrně, aby ji nevyděsil, usedá u postele. Čeká, až se vzbudí.
První, co ji napadne, když ho uvidí, je, že si přišel pro peníze. Když ale uvidí svůj medailonek, začíná věřit. Tatínek poznal pravdu… našel všechny ty věci!
„Našel jsi i ten mobil, jak jsi tam měl ta čísla?“ starostlivě se na něj podívá.
Kývnutím hlavy jí odpoví a hladíc ji po vláskách, slíbí, že až bude v pořádku, vrátí se s nimi domů.
Jassica nemůže uvěřit. Ještě před pár hodinami myslela, že už nikdy nebude mít domov a rodinu. Teď si jí to všecko vrátilo. Pravda vyšla konečně najevo. Už může o všem mluvit. Oba tatínkové ji budou zase poslouchat. Oba ji mají rádi. . A teď? Pomalu usíná …teď je všechno zpátky… mám své tatínky, svůj domov…