Z čista jasna k nám, žákům třetího ročníku, přilétla před koncem tohoto poněkud podivného školního roku informace o akci, o níž si nikdo ani nepomyslel, že by ji vůbec bylo možné uskutečnit.
Samotný kurz STK začal testováním na parkovišti před kasárnami v Benešově. Nikdo sice z opakovaného nosošťourání nadšený nebyl, ale všichni jsme ho zvládli s výsledkem „schopen“. S hromadou posmrkaných kapesníků jsme se vydali na vlak, který nás i s bágly přepravil do džungle uprostřed ničeho (Roudná), a to jen s jedním přestupem.
Po krátké cestě lesem jsme dorazili do kempu, kde nám byly přiděleny lodě, vyfasovali jsme vesty, přebalili své „saky paky“ do barelů a dostali i milé překvapení v podobě trička s logem STK. To se ukázalo pro všechny jako záchrana, protože jsme po celý zbytek týdne stejně nenosili nic jiného.
Samotná část s vodáckým výcvikem byla velmi příjemným obohacením 3. ročníku. Většina účastníků se alespoň řádně umyla v krásné Lužnici. Pár žáků si dokonce zahrálo na Titanik či na Tarzany, když se zamotali do stromoví u břehů. Ani jezy nám nedělaly problémy, někteří se sice při jejich zdolávání vydali povídat si s rybami a kameny na dně řeky, ale bylo pak alespoň dost témat k hovorům za večerů plných smíchu.
Po 30 kilometrech na vodě, které jsme zvládli urazit za 2 dny, přišla na řadu část turistická ve Výcvikovém středisku VŠE v Dobronicích. Sem za námi dorazil i zbytek věcí, určených k běhání po lese a skotačení při různých aktivitách, na závěr kurzu dokonce opět s vodní tematikou.
Program byl velmi pestrý a akční, museli jsme zapojit nejen svá pohybová ústrojí, ale i mozkové závity - v lanovém centru, které otestovalo naši zdatnost, při cvičném a poté i soutěžním orientačním běhu, kdy se sice nikdo neztratil, jen někteří trochu bloudili v zákoutích dobronických hvozdů. Při „stopované“ jsme zase poznali i druhou část Dobronic, dokonce jsme se na chvíli ocitli i v opravdové civilizaci. Potrápili jsme naše mozky při hledání slov, poznávaní přírodnin, hádání přísloví a učení básniček o „dědečcích“, které byly tak chytlavé, že i dva týdny po kurzu jsou stále hitem.
Na zpáteční cestě jsme opět poznali krásy okolí Dobronic při pěší túře k vlakovému nádraží v Bechyni. Úmorných 8 km jsme ve 30°C zvládli jako nic, přestože se po večerním posezení u táboráku o slovo vydatně hlásil spánkový deficit. Energii nám dodala vydatná svačinka v podobě kuřecího stehýnka a zbytky sladkých odměn za naše excelentní výkony při kurzu.
V Benešově jsme se opět setkali se svými drahými, kteří si od nás již dostatečně odpočinuli.
Děkujeme svým vyučujícím = organizátorům STK za krásný týden plný zážitků!
