Mezinárodní projekt Who Else? Student Local Initiatives (Kdo jiný? Studentské aktivity) je určený pro mladé lidi, kterým není lhostejné, co se okolo nich děje. Patronát a odborné vedení zajišťovala organizace Člověk v tísni, jmenovitě paní Zuzana Trachtová, jež se stala na jeden rok odborným poradcem, ale i kamarádkou a „vrbou“.
Právě před rokem, v červnu 2016, projekt započal výjezdem do Estonska, kde se setkali organizátoři s vyučujícími, kteří zastupovali zapojené studentské skupiny z České republiky, Slovenska a Estonska. Cílem tohoto setkání bylo inspirovat nás, pedagogy, jaké aktivity by se mohly stát našimi cíli, ale také nás vybavit informacemi, jak studenty motivovat, jak získat podporu okolí, jak prezentovat cíle a později i výsledky práce. Společným jazykem se stala angličtina, ale zaznívala i čeština, slovenština či ruština a estonština.
Začínaly sice prázdniny, ale za sebe mohu říci, že hlavou se mi honily různé myšlenky a vznikaly plány na odvážné i docela tuctové aktivity, které bychom se studenty pracujícími v DOORS mohli zvládnout. Ty již v této době zastupoval žák budoucího třetího ročníku Martin Bitarovec, který byl jejich mluvčím i vedoucím. Právě pro leadery skupin bylo určeno pražské setkání v září. Zde se sešlo šest zástupců z ČR. I oni nasávali informace, které jim měly pomoci v jejich další práci.
Během následujících devíti měsíců jsme pak vymýšleli, pracovali, pomáhali, diskutovali, připravovali, zdokonalovali a opět vymýšleli, připravovali a realizovali aktivity. Krátce řečeno, snažili jsme se být prospěšní svému okolí. „Vyjmenovat všechny naše aktivity bude asi trošku složité, ale ve zkratce uvedu alespoň některé. Pomoc při charitativních sbírkách, organizace vlastních sbírek – ať již použitého ošacení, nebo finanční určená na pomoc zraněným a ohroženým živočichům, sportovní den, Malování na ulici či Mikulášská nadílka pro děti z mateřské školy, výukové programy a pravidelná volnočasová tělesná výchova pro žáky základní školy, barevné a tematické dny pro naše spolužáky ze střední školy, připravovali jsme drobné dárky pro staré spoluobčany, se kterými jsme se setkávali v Domově pro seniory v Neveklově, Vánoční jarmark a Den dětí nevyjímaje. Teď před koncem školního roku jsme se zapojili do výroby panenek, “ říká Martin.
Zorganizované aktivity byly poprvé v rámci projektu představeny na setkání skupin z ČR, které proběhlo v dubnu v Praze. Pod odborným vedením zde studenti také provedli SWOT analýzy svých projektů, aby si do budoucna uvědomili možnosti, ale i hrozby pro svou další práci. Za naši školu se tentokrát zúčastnil Martin doprovázený Zdeňkou Haškovou, Dominikou Rumlovou a Karolínou Götzovou. Zejména Karolína odjížděla ze setkání nadšená, s hlavou plnou nových plánů. Právě ona by v příštím školním roce měla po Martinovi, který bude mít jako maturant více starostí se školní přípravou, převzít pomyslné vedení skupiny. Dominika zase začala plánovat, jakým způsobem zajistit udržitelnost projektu i v dalších letech. Všichni jsme pak odjížděli spokojeni, se sluncem v duši, neboť právě náš projekt byl hodnocen jako nejlepší.
Ale ještě zbývalo mezinárodní setkání a porovnání všech uskutečněných projektů, které mělo proběhnout 8. – 13. 6. na Slovensku. Martin připravoval prezentaci a video, materiály překládal do anglického jazyka. I tady se ukázalo, že skupina pracuje jako tým. Ve finiši Martina podporovali všichni zapojení studenti. Dokonce jsme prožili i Noc ve škole, která probíhala v duchu hesla – nejdřív práce a pak zábava.
A jak vše dopadlo? To opět zhodnotil Martin: „Závěrečné setkání leaderů skupin proběhlo ve slovenské Bratislavě, později Banské Štiavnici. Bohužel se již nesešli zástupci všech týmů, neboť některé skupiny nesplnily svůj cíl, nedokázaly projekt dokončit a nemohli jej tak ani prezentovat. Všechny představené projekty byly zajímavé. Třeba Estonci hodně pracovali na vylepšení školního prostředí a budovali oddechové zóny pro spolužáky. Na Slovensku pomáhali ohroženým živočichům, nebo se podíleli na zlepšení parkové úpravy okolí školy, v Čechách zase zorganizovali koncert na podporu Domova pro seniory, či doučovali mladší kamarády ze základních škol. Náš projekt byl hodnocen jako nejvšestrannější a zároveň i nejnáročnější. A to je moc dobře. Je škoda, že projekt končí, je dobře, že jsme jej zvládli a nezklamali jsme. To by nebylo možné bez podpory všech zapojených žáků, ale i některých pedagogů. I když teď budeme pracovat pouze sami za sebe, doufám, že bude naše činnost pokračovat. Plány jsou i pro příští školní rok. Jaké, tak to se nechte překvapit.“
Já mohu pouze dodat, že mám ohromnou radost z toho, že máme takové šikovné studenty. Práce s dětmi je náročná a vyčerpávající, ale když vidíte, že pracují s elánem, že je činnost baví, že jejich oči září nadšením, zažíváte pocit štěstí, radosti a vaše „baterie se dobíjejí“. Myslím, že práce s takovými studenty, jako jsou ti „mí“, je pro pedagoga vlastně odměnou.