Za husity do Tábora
Dne 2.května 2012, v den první maturitní písemky ve škole, jsme my, studenti 1.A a B, za doprovodu p. učitelky Evy Škopkové navštívili město Tábor. Přesněji jsme měli namířeno za historií husitského hnutí, do středověkého podzemí a na věž Kotnov. České dráhy z nás musely mít obrovskou radost, protože ranní rychlík zaplnili i studenti 2. a 3. ročníku naší školy se stejným cílem.
Naší první zastávkou byl pozdně gotický Velký sál Staré radnice, druhý největší po Vladislavském sálu na Pražském hradu, kde nám paní průvodkyně velice živě a zajímavým způsobem vyprávěla o historii založení Tábora. Pozorně jsme naslouchali, protože jsme potřebovali zodpovědět několik otázek v dotazníku, který jsme od paní učitelky dostali. Byl to takový náš „historický bojový úkol“.
Prohlídka poté směřovala rovnou do podzemí, jež se rozprostírá pod středověkými domy historického centra. Kasemata (vzájemně propojené rozsáhlé sklepy z 15. a 16. století) byla vyhloubena ve skalním podloží až do 16 metrů a jsou zajímavou stavební památkou pozdního středověku. S nezbytnou ochrannou pomůckou na hlavách – helmou - jsme prošli přibližně 500 metrů úzkými chodbami, kde nás několikrát překvapil nízký strop i kluzká podlaha. Klaustrofobici zažívali horké chvilky.
Husitské muzeum se svou stálou expozicí, která dokumentuje události před vznikem husitského hnutí i v jeho průběhu, bylo pro nás další součástí exkurze. Na začátku jsme zhlédli působivý film o situaci před vypuknutím husitských bouří. Další místnosti nám přiblížily např. prameny revoluce a husitské válečnictví.
Poslední částí programu bylo zdolání 125 metrů vysoké věže Kotnov, jež je jedinou dochovanou kruhovou věží bývalého hradu Hradiště postaveného za vlády Přemysla Otakara II. a současně i jakousi další nepřehlédnutelnou dominantou města. Všech 155 schodů jsme zvládli hravě. V přilehlé Bechyňské bráně jsme si prohlédli další historické expozice o životě vesnice a města ve středověku. U vchodu nás odchytávala paní pokladní a průvodkyně v jedné osobě s dalším dotazníkem k vyplnění. Nutno podotknout, že ne všichni studenti projevili zájem o zapojení. Jejich zraky se již netrpělivě upíraly na p. učitelku a žadonily o signál k rozchodu.
Bez potíží jsme se po hodině oddychu znovu všichni sešli na vlakovém nádraží. Výlet do historie se vydařil, ale teď už hurá domů! Kateřina Hniličková 1.B, Eva Škopková