Na konci minulého roku nám p. uč. Keharová nabídla možnost zúčastnit se výměnného pobytu společně se studenty Gymnázia Erwina Strittmattera ze Sprembergu. Někteří váhali, někteří byli rozhodnuti ihned. Nakonec bylo ze zájemců vybráno 10 statečných studentů, připravených na zajímavou zkušenost.
Konečně nastal den D. V sobotu 26. 9. 2015 jsme se sešli s p. uč. Keharovou a Votrubovou na hlavním nádraží v Praze, kde už jsme očekávali příjezd německých partnerů. Po přivítání byla na programu prohlídka Prahy. Aby to nebyla jen tak ledajaká procházka, připravili jsme si v němčině krátké informace o turisticky atraktivních místech v Praze. S vlastním výkladem jsme společně prošli Václavské náměstí, Pražský hrad, Malou stranu, Karlův most a Staroměstské náměstí.
Pak už každý se svým partnerem odjel domů, kde měl pro partnera připravený vlastní program.
V neděli nás čekala návštěva zámku Konopiště. Z benešovského náměstí jsme ráno odjeli ekovláčkem, ze kterého byli někteří vážně unešení. Pozorovali jsme na medvěda v zámeckém příkopu, prošli jsme se v Růžové zahradě a poté následovala úžasná prohlídka zámku v němčině, nakonec cukrárna a vláčkem opět cesta zpátky do Benešova. Tím ale den zdaleka nekončil. Společně jsme se vydali do restaurace nabrat síly, abychom potom zvládli bowling. Ten jsme si nesmírně užili. Spousta z nás hrála úžasně, některým to zase moc nešlo, ale těch bylo minimum. Také jsme se o sobě navzájem dozvěděli spoustu věcí. Po bowlingu už každý šel svou cestou.
V pondělím programu „Familientagu“ jsme se domluvili všichni společně.☺ Vydali jsme se hned ráno do Štěchovic a odtud hezky po svých do Masečína, kde na nás čekalo úžasné paintballové bojiště. Obdrželi jsme kombinézy, masky, vesty a samozřejmě pistole. A už hurá na „bojové“ pole. Tam jsme si nejdříve vyslechli pravidla a hra mohla začít. Měli jsme možnost zahrát si hned několik her. Jednou jsme kradli vlajku nepříteli, podruhé se zase oba týmy snažily získat vlajku v příkopech, dokonce jsme si zahráli i filmovou hru s vrtulníkem. Po vystřílení všech kuliček jsme se vydali zpátky na „základnu“, kde jsme se odzbrojili a najedli. Jelikož byl ještě čas, došla řada i na tichou poštu. Nevěřili byste, kolik zábavy přinese taková obyčejná hra. Stačí, když si sednete mezi dva Němce. Po paintballu jsme za večerní zábavou zamířili do Čerčan. Grilovalo se, tančilo, zpívalo, došlo i na vážnější témata. Byl to velice hezký, zábavný, zajímavý a i poučný večer. Přece jenom - 20 lidí v domě a nuda? - to nejde k sobě.☺ Chtěli bychom proto poděkovat Simče Zelenkové a jejím skvělým rodičům za úžasné pohoštění a hlavně za jejich bezmeznou trpělivost.
Po dlouhém večeru, ale krátké noci nastalo všemi nenáviděné ranní vstávání. Snídaně, ranní hygiena, batohy na záda a hurá na vlak do Benešova, kde už nás čekaly paní učitelky. Když jsme se všichni našli, nakoupili jsme další jízdenky na vlak do Tábora. V Táboře jsme navštívili katakomby s prohlídkou v němčině. Poté jsme se statečně vydali na vyhlídkovou věž Kotnov, kterou všichni zdolali, a ten výhled stál určitě za to. Po fyzické námaze přišlo potěšení i pro naše žaludky. Obědvali jsme všichni společně v jedné táborské restauraci. Poté jsme dostali rozchod, aby naši partneři měli možnost nakoupit suvenýry. Někteří se tedy vydali do obchodů, jiní do Muzea čokolády a další zase jen tak posedět do cukrárny. Cesta zpátky byla opět veselá. Doma pak na každého čekalo chystání svačiny pro partnera na dlouhou zpáteční cestu, balení, poslední večeře i noc.
Ráno naše poslední společná cesta vedla do školy. Nejdříve proběhla prohlídka školy a návštěva některých vyučovacích hodin, kde naši partneři občas museli zodpovědět nějakou zvědavou otázku. Pak už přišel čas na závěrečné vyhodnocení projektu. Každá dvojice si proto vybrala nejzajímavější okamžik výměny a připravila si o něm pár vět v němčině a ozvláštnila je i fotkami a videi. Po odprezentování jsme si ještě všichni společně zazpívali jednu českou a jednu německou písničku, kterou jsme se vzájemně naučili. Přišlo sice loučení, ale stihli jsme ještě pořídit spoustu fotek a selfie. A pak už následovalo jen poslední objetí, rozloučení a mávání ...
Je neuvěřitelné, jak málo času stačí k tomu, aby se z úplně cizích lidí z odlišných zemí stali přátelé. A za tuhle příležitost všichni vděčíme vedení OA Neveklov, p. uč. Keharové a Votrubové, ale i OSRPŠ, které se postaralo o finanční stránku výměnného pobytu. Děkujeme a těšíme se na duben ve Sprembergu!
Další obrázky v naší fotogalerii.