Odborná praxe v Nizozemí - Náš běžný den

Náš typický den začínal kolem osmé hodiny raní, kdy jsme se vzbudili, připravili k prezentacím a posnídali toastový chléb s nugetou, máslem, florou nebo prostě tím, co jsme zrovna našli v ledničce.

Délka naší každodenní jízdy na kole byla přibližně pět kilometrů dlouhá a protože nám v cestě nestály žádné větší kopce (kromě toho u mostu), trval nám přibližně čtvrt hodiny, než jsme do školy dorazily. Po menším zmatku kam "ubytovat" naše starodávná kola na místním parkovišti, jsme se konečně dostali přímo do školní budovy. Tam byl největší problém se zorientovat.
Mgr. Frencken College je totiž nejmíň dvakrát větší než naše škola a má taky dvakrát tolik budov, to znamená, že je také dvakrát obtížnější se v ní vyznat. Ještě, že nám Ruben s Marieke vysvětlili místní systém číslování učeben... Následuje chvilka hledání a dohadování se, ve kterém patře že se vlastně nacházíme a kudy vede nejkratší cesta. Když jsme měli štěstí, před třídou už na nás čekala José nebo alespoň jiná holandská učitelka, která měla za úkol dohlížet na třídu po celou dobu naší prezentace. Abych byla upřímná, moc se jim to nevedlo. Vždycky se nám ale povedlo něčím je zaujmout, například videem ze školního kurzu. Na prezentacích ale byli ale většinou jenom dva z nás – jeden přednášející a jeden obsluha počítače. Zbytek pracoval, nebo se o to alespoň snažil, v "Mediatheek" na článku do brožury. V téhle knihovně byla ale zablokovaná snad půlka internetových stránek, a tak jsme po škole většinou zajeli do místní knihovny, která stála hned za kostelem na největším náměstí v Oosterhoutu. Odtamtud byl jenom kousek přes náměstí s fontánou a Keiweg (nákupní třídu) ke "Šnekovi" – Snackhouse, kde jsme občas poobědvali. Nedaleko byl také jeden z obchodů holandské sítě Albert Hein, kam jsme se párkrát vydali na nákup. Většinou jsme ale chodili na nákup do menšího obchodu, který stál hned naproti škole. Tam jsme většinou koupili něco dobrého k večeři a na večer. Pak nás čekala další sedmikilometrová cesta zpátky do kempu 't Haasje, kde jsme si udělali čínskou polévku jako pozdní oběd a vymýšleli co dál. Často zvítězila televize. Nevybitá energie ale byla občas silnější a tak jsme jednou z nudy vyrobili hru Člověče, nezlob se!, kterou jsme si nakonec stejně ani jednou nezahráli. Jediným problémem byla kostka a figurky. Vše se nakonec vyřešilo použitím namočeného papírového kapesníčku a spoustou izolepy.
clovece
Po večeři (opět čínská polévka) jsme kvůli nudě několikrát i "trhali partu", když jsme se nemohli dohodnout jestli zůstaneme doma a prožijeme tak další nudný večer s televizí anebo někam vyrazíme. Někdy jsme se úplně neshodli, takže někdo zůstal doma a ostatní se jeli projet (třeba zjistit, kdy otvírají v nejbližším obchodě – cca 6 km). Po výletu jsme ale stejně všichni skončili u televize, většinou MTV nebo její holandské verze TMF, na kterých se donekonečna opakovalo přibližně deset písniček (dohromady).
Po jedenácté se už první odpadlíci začali stahovat do pokojů a ke sprše a po půlnoci jsme už zalehli všichni a pomalu usínali.

Další fotografie z odborné praxe.