V uplynulém týdnu se studenti Obchodní akademie Neveklov vypravili do stále slunné Itálie, aby rozšířili své obzory vědění, ale také aby poznali nové kamarády. Pobytově-poznávací zájezd byl uskutečněn ve spolupráci s Obchodní akademií Hradec Králové.V této škole také vyučuje paní průvodkyně, která připravila opravdu pestrý, také však velmi náročný program.
Během týdne jsme společně navštívili Vatikánská muzea, kde kromě sbírek za starověkého Egypta, papežských sbírek či Raffaelových obrazů, je pravým skvostem Sixtinská kaple s Michelangelovým Posledním soudem. A abychom Vatikán poznali opravdu důkladně, vystoupali jsme do kopule a později i na vyhlídkový ochoz baziliky svatého Petra. Pohled, který se před námi otevřel, byl úžasný – Řím jako na dlani, pod námi Svatopetrské náměstí a krásně upravené vatikánské zahrady. Stejně úchvatně na nás však působil i interiér této stavby.Řím – zvučné jméno města spjatého s antickou dobou. A tak jsme ani my nemohli vynechat Koloseum, Palatin či císařská fóra. Odevšad dýchala historie, její monumentálnost, majestátnost, dokonalost. Řím však vyrostl i na kořenech řecké kultury. O tom nás přesvědčila návštěva archeologického areálu v Paestumu, kde se tiše, ale majestátně tyčí tři řecké chrámy ze 6. století před naším letopočtem. Prý ani řecká Akropole není hezčí! Avšak zpět do Říma. Zajímavá se pro nás stala také návštěva katakomb svatého Callista, tedy pohřebiště prvních křesťanů. Podzemní chodby s odkrytými pohřebními schránkami pro dospělé, ale i pro děti – tajemno provázené našimi hrůznými představami – pogromy, požáry, vraždy – to byl počátek našeho letopočtu.
Stejně majestátně, ale tajuplně působí i Vesuv. Dřímající sopka, na jejíž vrchol vedly naše kroky v dalších dnech. Rok 79 našeho letopočtu, hrozivý výbuch a …zánik 20tisícového městečka Pompeje. Odkrytá torza domů, na nich nástěnné malby, bar, pekárna, bufet, obchody, nevěstinec. Čilý ruch ulic, který Vesuv navždy umlčel, ulic, po kterých se nyní opět pohybují tisíce lidí, lidí toužících poznat ztracenou minulost.
Naše cesta pokračovala. Každý den měl nabitý program.Montecassino, současný Řím, sochařské skvosty i honosné kostely, papežské paláce… Někdo možná řekne, no co – běžný program poznávacího zájezdu. Co se však zcela vymykalo, byla návštěva závodu na výrobu mozzarelly. Proces zpracování buvolího mléka byl pro nás opravdu novinkou. Mnozí z nás pak s nedůvěrou hleděli na nabízené sýrové kuličky, které jsme mohli ochutnat. Této delikatese člověk musí přijít na chuť. A to se podařilo. Domů jsme tak pro své blízké odváželi spoustu této lahůdky a navíc ještě tvaroh, jenž byl také jiný – i on byl z buvolího mléka.
Koupel v moři? Tu jsme si přeci nemohli nechat ujít. Ale kdy, když byl denní program tak plný… Nezbylo než využít večerních hodin, kdy nás ztemnělá pláž tajuplně vítala. Měsíc však nesvítil, a tak ho nahradila baterka v rukou paní učitelky. Studená, zato skvěle osvěžující koupel!
Kamarádství mezi účastníky zájezdu sice narůstalo, ale čas vyhrazený pro zájezd se zkracoval. Nastala cesta domů. Naši řidiči – Milan a Milan – zvolili jinou trasu, a tak jsme byli doma, než jsme se nadáli. Zjednodušeně řečeno, všechno skončilo. Zůstaly krásné vzpomínky, ale kdo ví, vhodili jsme přeci mince do fontány Di Trevi, a to znamená, že se do Říma opět vrátíme…
Miroslava Hulanová