Odborná praxe v Nizozemí - NÁŠ BĚŽNÝ DEN

ODBORNÁ PRAXE V NIZOZEMÍ - NÁŠ BĚŽNÝ DEN

 Běžný den v Nizozemí jsme téměř neměly, jelikož každý náš den byl velice originální. Rády bychom vám však přiblížily, co taková praxe v zahraničí zahrnuje a co od ní očekávat.

Náš všední den začínal obvykle kolem 8 hodiny ráno, kdy se Týna pokoušela vzbudit Evu a Kristýnu. Což často vyvolávalo ranní nespokojenost a odpor k našem povinnostem. Samozřejmě že u velké snídaně, která probíhala každé ráno, se vše obrátilo k dobrému. Na našem stole nechyběl pravý holandský sýr, pečivo, nutela, jahodová marmeláda a spoustu jiných dobrůtek.

Kolem deváté hodiny jsme už odemykaly naše kola, zatímco Eva se ještě prala s koupelnou. Je to však velmi těžké po ránu zjistit, které kolo je vlastně vaše. Jak se vyrazilo, dalo nám dost práce se udržet na kolech. Cesta do školy byla asi 10 km dlouhá a znepříjemňovaly nám jí semafory,jiní cyklisté (kteří ohrožovali svůj život, když se přiblížili na tři metry od našeho kola) a také kamiony,  které často omezovaly hlavně Týnu.

Do školy jsme dorazily často splavené a někdy i zraněné (např. sjezd schodů u školy byl velice bolestný). Každé ráno probíhalo hlášení u naší mentorky a následně příprava jedné z prezentací. Jedna vyučovací hodina trvala 55 minut a to pro nás bylo zvláště v prvních dnech docela náročné, ale zvykly jsme si. Měly jsme v průměru 2 až 3 prezentace denně. Po té jsme trávily svůj čas v počítačové místnosti, kde jsme připravovaly projekt (propagace MFC v angličtině). Naše pracovní doba většinou končila kolem 14 až 16 hodiny. Během této doby jsme vykonávaly různé práce v administrativě školy a nebo nás navštěvovali zvědaví studenti.

P4050190

Když skončil náš den ve škole, ohlásily jsme se znovu mentorce, zhodnotily jsme den a vydaly jsme se na nákup. To nebylo vůbec jednoduché. Například vozit na kole 3 kg brambor, pití, zeleninu, pečivo, uzeniny, maso a jiné dobroty nám dávalo opravdu zabrat. Pokud bylo hezké počasí, navštěvovaly jsme centrum města a sedávaly na náměstí v kavárně s kopcem italské zmrzliny. Po relaxaci na slunném náměstí nás čekala cesta dlouhá 13 km s nákupem na zádech, řídítkách a nosičích. Nesmíme také zapomenout na to, že naším zavazadlem byl každý den notebook, který se opravdu pronesl už po prvním kilometru. Asi se divíte, že není zmínka o obědu, ale ten jsme bohužel nestíhaly. Každý den jsme přijížděly hladové a unavené, naší odměnou byla vyhřátá terasa, lehčí svačina a kafe. No a pak už jen Eva poslouchala ,,kdy bude večeře, co bude k večeři a proč už nevaří,,! Večeře se často podávala na stůl až kolem deváté hodiny večer. Podávaly se speciality tří chodů, které doplňovaly ročníkové vína a samozřejmě i zákusky. Po večeři se stalo z našeho obývacího pokoje kino a všechny tři jsme usínaly, ale samozřejmě jsme se dotlačily i do sprchy a pak padly do postele. Takto končil náš běžný den, ale každý byl plný jiných zážitků.

Další fotografie z akce.