První třídní mise splněna aneb Sázava, lanový park, komáři i horko pokořeny
Quo vadis, třído 1.B? Kam že jsme se to poprvé vydali na třídní výlet? Obnášelo to pár třídnických schůzek plných dohadů, souhlasného pokyvování hlavou i razantně zamítavých stanovisek, než jsme společně dospěli k programu výletu. Nutno podotknout, že iniciativu v organizaci výletu hned přejaly dívky, byť v menšině – prokázaly tak dostatečnou schopnost již v 1. ročníku rozhýbat poklidné vody naší stavařské kumpanie.
Dravá řeka
Náš výlet začal srazem v Týnci nad Sázavou u firmy Bisport. Když jsme se všichni shromáždili u půjčovny lodí, každá dvojice dostala plovací vesty, pádla, barel a samozřejmě kanárkově žlutou „nerozbitnou“ kánoi.
Úkol č. 1: Přenést loď až na vodu a provést seznamovací rituál s plavidlem. Pro někoho se to zdálo složité a většina z nás se bála, že se hned na začátku s kánoí potopí. Ale naštěstí ráno všichni vydatně posnídali a namasírovali svaly, nasadili kšiltovky a nezbytné tmavé brýle, takže žádné prvopočáteční nechtěné koupání se nekonalo. Ponožky zůstaly suché – prozatím. Konečně byli všichni uvelebeni na kánoích a pan učitel Pártl se chopil role kapitána, zkušeného instruktora a později také fotografa. Společně s paní učitelkou Škopkovou nám ukázali, jak se kánoe ovládají. Nevypadalo to složitě, i když znalost levé a pravé strany se u některých plavčíků jevila jako problém.
Úkol č. 2 : Aniž bychom cokoli tušili o řadě „nervy drásajících“ jezů, dostat se z bodu A do bodu B, tj. do Pikovic. Sluníčko nám přálo a začalo dokazovat svou sílu, voda tiše plynula a my se počali kochat naším vodáckým uměním a delfíny kolem. Kdyby však tak chtělo den předem zapršet! Nízký stav vody, kámen, kam se podíváš. Následoval slalom mezi těmi viditelnými i těmi mrzce skrytými pod hladinou. Odřené nohy, modřiny, uplavaná „doporučená“ pantofle-obuv, potrhaný neopren, pošramocené ego. Voda nám mnohde začala přerůstat přes hlavu. Statečnost však neznala mezí a po přeskupení sil v lodích (aneb kluci se ukázali jako gentlemani) a povinných přestávkách na posilnění těla i ducha jsme šťastně dorazili do bodu B. Ó, sladký spánku a měkká postýlko!
Adrenalin, kam se podíváš
Druhý den výletu jsme se sešli ráno ve škole. Trochu pršelo, ale nám, kteří jsme neodpadli hned po sjezdu Sázavy (s amortizací se počítalo), to zkazit náladu určitě nemohlo.
Úkol č. 3 :„Krutej vešlap“
Po nakoupení buřtů a svačiny jsme vyrazili směr Lanový park u Nebřichu. Nejprve se těch 11 km zdálo nepřekonatelných, škarohlídi nešetřili kritikou i cestou, ale po 2 hodinkách čilého pochodu, občerstveni třešněmi, jsme nalezli údolí se skrytým lanovým centrem. Byli jsme poučeni o chování na lanové dráze a o pečlivém jištění, aby se nikdo z nás nezranil a náplasti, obvazy a dlahy zůstaly dále odpočívat v polní lékárničce.
Úkol č. 4 : Balanc na laně aneb nedívej se dolů!
Následně jsme se pustili do lezení. I paní učitelka Škopková si s námi zalezla a po zoufalých hodnoceních typu „kam jsem to zase vlezla“ nebo „co já tu vlastně hledám“ se jí to líbilo. Poté jsme si vyšlápli na blízkou vyhlídku, kterou vlastně pokořila pouze paní učitelka. Ostatní zmoženi výdejem energie, horkem a alergiemi čekali a drželi jí palce :). V odpoledních hodinách se většina třídy jala vzdalovat a fandit našim „čutálistům“ při mistrovském zápasu proti Rusku, tzn. odjeli jsme domů. Ti nejodvážnější ovšem pokračovali v naplánovaném výletu.
Úkol č. 5 : Bivak v extrémních podmínkách
V lesním tábořišti jsme za pomoci pana Štěpánka – tatínka jednoho z nás - rozbili tábor, načechrali polštáře a začali shánět dřevo na naši buřtpárty. Naše vatra vzbuzovala oprávněný zájem a respekt. Snědli jsme vše, co se dalo opéct. Několikrát jsme se pak pokoušeli paní učitelku uspat, dříve jsme však usínali my. Cesta domů byla již rutina. Ještě teď jsme plni zážitků a na tento báječný výlet jen tak nezapomeneme. Že bychom příště šli do ještě adrenalinovějších akcí?