Když jsme jednoho krásného červnového dne dorazili do kempu v Louňovicích pod Blaníkem, jako první jsme hledali místo k zaparkování pro naše automobilové mazlíčky. Poté jsme se ubytovali a odešli k blízké říčce Blanici, kde jsme si nechali chladit pití. Na břehu jsme si natáhli deky a rozbalili smažené řízky od našich maminek. V kempu byla možnost zapůjčení lodiček i s pádly. Této příležitosti jsme využili a podnikli výlet. Po chvilce, co nám začalo téci do bot, jsme byli nuceni se vrátit a vyměnit lodičku. Celé odpoledne se neslo v odpočinkovém tempu až nám z toho vyhládlo. Naštěstí pro nás paní kuchařky připravily večeři.
Po večeři jsme si byli zahrát volejbal. Okolo sedmé hodiny večerní jsme si připravili potřebné věci na táborák a zasedli k ohni. Opékali jsme si buřtíky a sdělovali si nové zážitky. Takto jsme tam vydrželi do pozdních hodin a potom šli spát.
Druhého dne jsme vstávali brzo na snídani a jelikož bylo opravdu krásné počasí, tak jsme šli hrát volejbal a opalovat se. Některé nadšence zlákalo i koupání. Dopoledne přijel i pan učitel s rodinkou a my měli po lenošení. Odpoledne byl naplánovaný výlet na Blaník. Někteří jsme s nadšením, jiní bez něj vyrazili. Naneštěstí v Louňovicích, necelé dva kilometry od Blaníku, začalo pršet a my měli po výletě.
Poslední den jsme se tam vydali znovu a to už úspěšně. Vrchol Blaníku jsme zdolali vcelku rychle a s nadšením. Některým se líbila po cestě naučná stezka, druzí si zkoušeli test zdatnosti. Pár z nás se podívalo i na rozhlednu, odkud byl krásný výhled, protože byla jasná obloha. Po návratu jsme si naposledy zahráli volejbal, zabalili si naše zavazadla a šli jsme na oběd. Po něm jsme se vydali směr naše domovy.